10 +1 = Mikuláš Pejcha (Mydy Rabycad)

13/11/2019
fullmoonzine.cz
fullmoonzine.cz

Křest alba Numbers se chystá na druhou půlku listopadu, ještě předtím nám ale saxofonista Mikuláš Pejcha vysypal deset formativních písní jeho hudebního vkusu.

Reklama

Mydy Rabycad se dali dohromady před sedmi lety a stihli zahrát na prestižních festivalech Glastonbury nebo Sziget, vystoupili v Jižní Koreji, Turecku i Egyptě. Loni zaznamenali úspěch na Festival International de Louisiane v USA a absolvovali první klubové turné po Holandsku. Ozvěny poněkud vyšeptaného elektroswingu jsou nenávratně pryč a Mydy Rabycad jako žánrový chameleon balancují mezi elektronickým klubovým soundem, popovými ambicemi a epickým soundtrackem k dystopickému thrilleru. Nová deska Numbers v osmi písních analyzuje dobu, ve které se úspěch umělců měří na základě počtu palečků a srdíček na sociálních sítích a společenský status definuje cifra a počet nul na bankovním účtu. Křest alba se chystá na druhou půlku listopadu ve Foru Karlín, ještě předtím nám saxofonista kapely Mikuláš Pejcha vysypal deset formativních písní jeho hudebního vkusu.

Parov Stelar - Lost in Amsterdam

Bylo mi tak patnáct a byl jsem ztracenej teenager, co hledal sám sebe v upršeným Liberci. K tomu jsem hrál v jazzovým orchestru na ságo a záviděl spolužákům s kytarou, že dělaj cool hudbu v punkovejch kapelách. Pak jsem narazil na Parova a řekl si, to je ono! To spojení melancholie s jazzem, synťákama a houseovým spodkem mě úplně uhranulo. Díky tomu jsem začal poslouchat i další elektronickou hudbu a už se to vezlo.

Reklama

Deluxe - Pony

Bylo by nefér sem nedat tenhle track. Deluxe mě svým přístupem k hudbě a produkci inspirovali od první chvíle. Líbilo se mi to spojení živý energie s elektronikou. Track mi poslala trumpetistka Šárka z jazzovýho orchestru. Kdyby to tenkrát neudělala, možná by bylo dneska spousta věcí jinak.

Reklama

Gorillaz - Feel Good Inc.

Když mi bylo asi tak třináct, koukal jsem na hitparádu a lítající větrnej mlýn/maják s kreslenejma opicema. Uhranulo mě to. Vždycky jsem tajně snil o tom, že to bude moje útočiště, až budu velkej. Pořád se toho nevzdávám.

Reklama

Die Antwoord - Ugly Boy

Tohle jsou dvě mouchy jednou ranou. Málokdo ví, že intro tohodle tracku je od Aphexe Twina, kterej do elektronický hudby zatáhl skladatelský um a inovativní postupy, který jeho skladbám přinesly nálepku "inteligentní taneční hudba". Die Antwoord skladbu dotvořily po svým a tohle duo nebo spíš trio mě baví tím, že se s ničím nesere a dává to do plnejch.

Reklama

GusGus - Featherlight

Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale z hudby GusGus na mě vždycky dýchnou nekonečné pláně Islandu. Jejich hudba má pro mě kouzlo, protože spojuje zvláštní náboj nostalgie s tanečním beatem. Alespoň na posledních dvou albech.

Reklama

Cliff Martinez - Son of Placenta Previea

Je těžký od něj vybrat jen jeden song. Pochmurná atmosféra jeho soundtracků zamrazí i zkušenýho technaře. Jeho práce se zvukomalbou a sekvencerové postupy jsou pro mě jedinečným nositelem nálady a velkou inspirací.

Reklama

Tame Impala - Let It Happen

Téměř osmiminutovej opus o tom, jak je někdy snazší letět světem tak, jak se točí, než aby člověk bojoval proti němu, i když se vším zrovna nesouhlasí. Zvuková lahůdka, která člověka pohltí a odnese mu myšlenky směrem k oběžné dráze.

Reklama

Jamiroquai - Virtual Insanity

Jedna z těch vypalovaček, který hrávali na hudebním kanále u nás doma. Nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc bavila ta děravá basa nebo klip, kterej točili tak, že místnost, ve který Jay Kay tančí, vozili kolem něj v hale na kolečkách a kameru měli přidělanou na ní.

Reklama

Jain - Makkeba

Nekompromisní synťáková bassline s minimalistickým beatem odkazujícím až na černý kontinent. Text vzpomíná na africkou zpěvačku a aktivistku Miriam Makkebu známou jako Mama Africa. Vždycky jsem měl blízko k world music, ale chyběl mi tam pevnej základ elektroniky. Tady se obě věci protnuly dokonale.

Reklama

Moondog - Bird's Lament

Skladba s neskutečným nábojem, která svými postupy a soundem předbíhá dobu. Rytmus a zvuky velkoměsta mísí s melancholickým nápěvem, který si dost možná pohvizdují ptáci někde v parku nebo osamělé duše ulice. Nebýt jedné německé studentky, která Louisovi Thomasovi Hardinovi alias Moondogovi poskytla útočiště a podmínky pro tvorbu, nejspíš se o tomhle skvostu svět nedozví. Objevuje se ve spoustě remixů pařížské elektronické scény.

Reklama

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama