100 vteřin před půlnocí (Hodiny posledního soudu II.)

Hodiny Posledního soudu reprezentují odpočet k možné globální katastrofě. Od roku 1947 je tento symbol průběžně aktualizován redakcí časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. Čím je minutová ručička hodin blíže půlnoci, tím je svět blíže ke svému zhroucení.

Kolikrát už měl svět skončit? Povodně, požáry, pandemie, války, jaderný holocaust, nedorozumění a nešťastné obraty politiků maximalizované médii na maximální otáčky pro lepší příběh/prokliky na reklamy. Kdy lidstvu praskne pojistka a přestane se o své zmizení z planety zajímat? Nedošlo k tomu už? Neposunuje se teď, už ne minutová, ale vteřinová ručička o to rychleji ke konci? Téma tolikrát znásilňované, že už nikoho nezajímá. Anebo ano?

Scenárista Geoff Johns navazuje Hodinami Posledního soudu na opěvovaný milník komiksového žánru Strážci Alana Moorea. Dílo vzniklé během studené války, kdy měli prezidenti Sovětského svazu i Spojených států amerických prst na knoflíku k celému jadernému arzenálu zatraceně blízko. Strážci ukazovali fiktivní Ameriku, kde se skupina samozvanců snažila docílit míru a blahobytu pro všechny lidi. Patřil mezi ně i modrý Bůh, nazývaný doktor Manhattan, i nejchytřejší muž na světě Adrian Veidt.

Hodiny Posledního soudu se odehrávají asi sedm let poté, co se podařilo docílit míru a blahobytu. Svět je znovu na pokraji zhroucení, Veidt a několik dalších prchá na prahu jaderného holocaustu do alternativní reality najít doktora Manhattana. Do paralelního světa, na který dohlíží Batman, Superman a celá Liga spravedlnosti. Světa, který má také blízko k záhubě, ale ze zcela odlišného důvodu. Sedm let poté, co modrý Bůh odešel žít v nějakém jednodušším světě, ho nejchytřejší člověk na světě znovu potřebuje. Nikdy nic nekončí.

Kolize světa Strážců a klasického DC vesmíru se připravovala dlouho dopředu. Vydavatelství DC už Strážce podojilo jednou, v sérii příběhů Před Strážci, kde každý z hrdinů dostal jednoho scenáristu a kreslíře, aby předvedli, co umí. Pouze ale rozšiřovali minulost oblíbených postav. Tohle měl být monumentální přerod, který zanechá v životech hrdinů vydavatelství DC nesmazatelný otisk a odstartuje novou vlnu příběhů, nastíněných v závěru samotným Manhattanem.

Kresba Garyho Franka je úžasná a navíc drží klasické rámování, takže se stylem a celkovou atmosférou velmi podobá původní Gibbonsově práci na Strážcích. Johns se snaží dodržovat Mooreovu poetiku, kopíruje styl vyprávění, temné podhoubí směřující k nevyhnutelné katastrofě, servíruje to nejhorší na lidech z úst reportérů, politiků nebo rozlíceného davu a nabízí i překvapivé zvraty. Navazuje na předlohu poměrně citlivě a nesnaží se zprvu cokoliv uspěchat. Blížící se katastrofou nejsou jaderné zbraně, ale lidi se schopnostmi a jejich síla. A obviňování Ameriky z toho, že vlastní patent na superhrdiny a že zbytek světa díky tomu zaostává. Schyluje se k válce mezi superhrdiny jednotlivých států i mezi lidmi. Mezi spoustou postav, kladných i záporných.

Nové postavy, ať už jde o Mima, nového Rorschacha nebo starého známého Jokera jsou v celkovém kontextu navíc, ale pokud chceme generalizovat tak jediné důležité bytosti jsou Superman s Manhattanem a odlišné pohledy na svět. Jejich elementární konflikt je zásadní a ostatní hrají pouze křoví. Jednotlivé charaktery jsou zajímavé, příběhové linie efektní, ale málokterá je opravdu důležitá. V porovnání s původními Strážci, kde každý druhý panel měl svůj skrytý význam, jde o smutnou degradaci, jako vždy motivovanou ziskem.

Hodiny Posledního soudu nabízí dobrý a zajímavý příběh, čtivý a košatý. Bohužel nejde o nic zásadního, i když se nám tvůrci snaží namluvit něco jiného. Když vezmete slavnou předlohu, jako jsou Strážci Alana Moorea, a snažíte se na ni navázat, nemůžete vyhrát. Dá se ale uhrát pat. Rozpačitý pat.

recenze prvního dílu zde