David Vo Tien | Články / Reporty | 02.03.2014
Prodavač. Malý ráje. Starcastic. 2014. Yeah. Přijít na tento koncert a nevědět, že jde o dvojitý křest Prodavače a Autumnist, člověk by mohl lehce nabýt dojmu, že se dostal na místo, kde ho čeká přinejlepším elektrotortura. Darth Vader by si zas pomyslel, že to na baru přehnal a místo temný síly, má akorát tak temný vize rudý jak rty pařížský femme fetal. Víc rudě nasvícené podium lze spatřit už jen u Gorgoroth. Nevymýšlím si, opravdu. Takže křest, Prodavač.
Velkohubé řeči o tom, že konečně vydali tu nejlepší desku a taky album roku nepadly. I když by byly na místě. Kdo na Malý ráje netrpělivě nečekal, lže, do pekla se hrabe a čeká na ní doteď. Kluci šetří slova. Vinyl se slavnostně nepálil, nepoléval rychlými špunty, nelámal, nemrazil ani jinak nedehonestoval. Proč taky, umění ubližují jen diktátoři. Tady se slavilo s písní na rtech. To dá rozum, o písně šlo především.
Živé podání Prodavače je nekompromisní, kreativní a radost poslouchat. Hotové skladby nejsou zatavené v momentě svého nahrání a zvuk je mnohem neučesanější, tu a tam do noisu. Opravdu. Stopka ve skladbě Jaká je barva tvojí noci? před posledním refrénem, ve které Pe.Klo pozlobil vazbou, dovedla pouze k opakující se myšlence: it’s only a movie Sonic Youth. Nemluvě o tom, že basa na koncertech zní tak hřmotně, že klávesy spolkne jak Glum Frodův prst. Všechno, co potřebuju, jsi Ty. Heslo udávající náladu večera. Poslední song, devět hodin, pokorné poděkování a čau. Protože policejní hodina a taky Autumnist si musí zahrát. Fér přístup, druhé jméno Prodavače. Mimochodem, avantgardní projekce s černým obrazem doprovázející singl Malý ráje, kde se nic nedělo, pobavila. Black Books hadr. Technika je zrádná a spoléhat na ní se (ne)vyplácí.
To Autumnist se bez udělátek a věciček neobejdou, i když hrajou i na starý dobrý saxofon a klarinet. Elektronika s noirovým nádechem, musí být řečeno. I když jde teda lynchovský noir. Tady klobouky a pláště nabývají bizarních tvarů, femme fatal jakbysmet. Horší je určit, zda propracovaná projekce doprovázela hudbu nebo Autumnist hráli živý hudební doprovod k videoartové projekci, tak působivé to měli. Nevymýšlím si. Hypnotická hudba, hypnotické obrazy. Obě složky svébytné, jako stín a objekt.
A je třeba vyzdvihnout vtipné řešení studiových hostovaček - velké zpívající hlavy v projekci upomínají na dřívější videoklipovou estetiku a sci-fi seriály. Disciplinovaná kontemplace. Křest jako setkání těch, co si kryjí záda.
Prodavač + Autumnist
28. 2. 2014, Pilot, Praha
Jonáš Sudakov 14.08.2022
Nula percent vzduchu, desať percent pary, deväťdesiat percent energie.
Jiří Procházka, waghiss666 13.08.2022
Barevná světýlka, osmdesátkové disko, Billie Jean a další metaly. Viděno dvojmo, dva periskopy z josefovských katakomb.
David Stoklas 13.08.2022
Jestli jsou v DIIV v něčem dobří, tak v překonávání vlastních bubáků. Potvrdili to i tentokrát.
waghiss666 11.08.2022
Šokující mi připadá zjištění, kolik lidí se v areálu pohybuje už poměrně brzo, spíš od pohledu, než že by trpělo pohodlí.
Václav Valtr 11.08.2022
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností.
Minka Dočkalová, Veronika Miksová 10.08.2022
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Radka Bednarzová 08.08.2022
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší.
Aneta Kohoutová 07.08.2022
I letos bylo hodně lidí a stály se fronty. Chci na film - plno, chci kafe - fronta! Paní v Lidlu lhala, když říkala svojí sousedce, že letos je…
Ondřej Oharek 05.08.2022
Poslední projekce doznívají, Smetanovy sady se ještě jednou plní. Filmovka je u konce.
Dominik Polívka, Václav Valtr 04.08.2022
Promo vypadalo od samé přípravy druhého ročníku brněnského festivalu přehledně a kvalitně. Zdálo se, že původní ambice z let před covidem pomalu ožívá. Jak to dopadlo?