David Vo Tien | Články / Reporty | 02.03.2014
Prodavač. Malý ráje. Starcastic. 2014. Yeah. Přijít na tento koncert a nevědět, že jde o dvojitý křest Prodavače a Autumnist, člověk by mohl lehce nabýt dojmu, že se dostal na místo, kde ho čeká přinejlepším elektrotortura. Darth Vader by si zas pomyslel, že to na baru přehnal a místo temný síly, má akorát tak temný vize rudý jak rty pařížský femme fetal. Víc rudě nasvícené podium lze spatřit už jen u Gorgoroth. Nevymýšlím si, opravdu. Takže křest, Prodavač.
Velkohubé řeči o tom, že konečně vydali tu nejlepší desku a taky album roku nepadly. I když by byly na místě. Kdo na Malý ráje netrpělivě nečekal, lže, do pekla se hrabe a čeká na ní doteď. Kluci šetří slova. Vinyl se slavnostně nepálil, nepoléval rychlými špunty, nelámal, nemrazil ani jinak nedehonestoval. Proč taky, umění ubližují jen diktátoři. Tady se slavilo s písní na rtech. To dá rozum, o písně šlo především.
Živé podání Prodavače je nekompromisní, kreativní a radost poslouchat. Hotové skladby nejsou zatavené v momentě svého nahrání a zvuk je mnohem neučesanější, tu a tam do noisu. Opravdu. Stopka ve skladbě Jaká je barva tvojí noci? před posledním refrénem, ve které Pe.Klo pozlobil vazbou, dovedla pouze k opakující se myšlence: it’s only a movie Sonic Youth. Nemluvě o tom, že basa na koncertech zní tak hřmotně, že klávesy spolkne jak Glum Frodův prst. Všechno, co potřebuju, jsi Ty. Heslo udávající náladu večera. Poslední song, devět hodin, pokorné poděkování a čau. Protože policejní hodina a taky Autumnist si musí zahrát. Fér přístup, druhé jméno Prodavače. Mimochodem, avantgardní projekce s černým obrazem doprovázející singl Malý ráje, kde se nic nedělo, pobavila. Black Books hadr. Technika je zrádná a spoléhat na ní se (ne)vyplácí.
To Autumnist se bez udělátek a věciček neobejdou, i když hrajou i na starý dobrý saxofon a klarinet. Elektronika s noirovým nádechem, musí být řečeno. I když jde teda lynchovský noir. Tady klobouky a pláště nabývají bizarních tvarů, femme fatal jakbysmet. Horší je určit, zda propracovaná projekce doprovázela hudbu nebo Autumnist hráli živý hudební doprovod k videoartové projekci, tak působivé to měli. Nevymýšlím si. Hypnotická hudba, hypnotické obrazy. Obě složky svébytné, jako stín a objekt.
A je třeba vyzdvihnout vtipné řešení studiových hostovaček - velké zpívající hlavy v projekci upomínají na dřívější videoklipovou estetiku a sci-fi seriály. Disciplinovaná kontemplace. Křest jako setkání těch, co si kryjí záda.
Prodavač + Autumnist
28. 2. 2014, Pilot, Praha
Dominik Polívka 06.02.2023
Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.