Dušan Svíba (Earth Music/Colour Meeting): Tak to pusť…

Když se řekne Dušan Svíba, musí vám naskočit festival Colour Meeting, který před dvaceti lety založil a který coby umělecký ředitel vede. Ale můžete ho znát i jako booking agenta, čemuž se rovněž věnuje téměř od začátku nového milénia, v současnosti zastupuje taková jména, jako jsou David Pomahač, Terne Čhave nebo Frankie & The Deadbeats. Muž mnoha tváří sedí i v dramaturgické radě SoundCzech nebo v ministerské grantové komisi pro alternativní hudbu a jako zakladatel agentury Earth Music k nám přiváží zajímavá hudební zahraniční jména (za pár dní se můžete vydat na americké trio VickiKristinaBarcelona do klubu Café V lese). V rubrice Tak to pusť, v níž předkládáme „lidem z branže“ aktuální zášlehy nejen světové scény, jsme šli Dušanovi na ruku jen chvílemi aneb je starý jako ABBA, ale má mladé myšlení!

ABBA - I Still Have Faith in You

Tak to se povedlo... ABBA pro mě znamená symbol neškodné západní kultury (ještě spolu Boney M), kterou, v době mých teenageerských let, komunistický režim povolil lidu konzumovat (chléb a hry), na rozdíl od hudby, která mě skutečně zajímala. Je pro mě těžké být nezaujatý posluchač jejich novinky, tak moc je pro mě ta kapela spojena s režimem. Ale když už jsem byl donucen si je po těch letech poslechnout, musím říct, že bych je nepoznal, nezní to tak spartakiádně, jak si je pamatuju, takže plus.

Nik Tendo - S.P.J.D.

Poselství fajn, bohužel ne vždy pomůže, když člověk rovnou vysype všechno z kapes na stůl. Doslovnost bez uměleckého nadhledu je kontraproduktivní. No a jestli se mnou nejsi, tak jsi proti mně? Chci věřit, že to myslí dobře a já to jenom nechápu.

Ed Sheeran - Shivers

Určitě nejsem Edova cílovka, tyhle čtyři akordy mě nechávají dost chladným. Ale video je zábavné, taková malá pohádka o naší neobratnosti ve vztazích, o tom, co chceme říct a co ve skutečnosti říkáme. Samozřejmě s dobrým koncem, je to Ed.

Ewa Farna - No ne

Někteří lidi vědí, že no means no, ale někteří si pořád myslí, že ne znamená jo. A pro jiné je vůbec těžké říct ne. Ale nebojme se toho, pomůže nám to všem. Takže za sebe říkám Ewa Farna ne! Teda chci říct ano, no ne?

Tirzah - Hive Mind

Tirzah jsem neznal, díky za uvedení do obrazu. Našel jsem si její další videa i koncert. Líbí se mi to, rozhodně nezní tuctově, je skvělé, kolik takových umělců má dnes prostor pro tvorbu mimo vyšlapané cesty. Ale tohle video je buď pro skalní fanoušky, nebo pro otrlé. Nebo zkouška, co vydrží recenzent. Dal jsem ho poctivě celé.

Eddie Vedder - Long Way

První akordy kytar a varhan a pak se ozve jeden z nejoriginálnějších rockových hlasů… Člověk si řekne jo, prostě některé věci furt fungujou, jistota, která potěší. Celá ta písnička zní, jako by ji Eddie napsal spolu s Tomem Pettym. Ale v půlce už je té jistoty nějak moc a těch kytar málo. Ale ten nehybný stín jedoucího auta na pozadí ubíhající krajiny, to je obraz s velkým O!

Frankie & The Deadbeats - Cowboys & Dreamers

Pardon, ale tady nemůžu být nestranný, protože to je kapela, kterou bookuju. A já samozřejmě bookuju kapely, co se mi líbí. Tohle tady strašně dlouho chybělo, chůze po ostří nože, balancování na hraně romantiky, nostalgie a kýče, a zároveň dost humoru a sebereflexe, aby člověk zůstal nohama na zemi. A country jinak, než je v Česku zvykem. Miluju to, to je přesně ten drink, který chceš v létě u táboráku pod hvězdama, kdy si celá parta zazpívá s kytarou Frankieho hity. Anebo na festivalu. Pište rychle, kalendář se nám plní.

Bruno Ferrari - I Spend the Last Money for Your Coke

(smích) Bruno Ferrari má v zásadě podobný přístup, který mě baví jako u předchozích Frankie & The Deadbeats, jen se pohybuje v trošku jiné dimenzi. Ty dvě kapely by spolu měly hrát na vánočním večírku.

Richard Dawson & Circle - Lily

Wow, teď mi teprve došlo, jak je celý tenhle playlist postavený. Děkuju, že to pořadí nebylo naopak. Richard Dawson je skvělý. Mix odsypávající rockové písničky s kořeny v ostrovním folku a text o posledních věcech člověka vytváří napětí, které i jen minimálně empatickému člověku uvízne v hlavě. A k tomu tragikomické video, jak se člověku hroutí jedna šance za druhou, a závěr to ještě dorazí. Ufff… A další rovina je samotná ta hra. Ne že bych to nějak zvlášť uměl, ale pool a snooker mě moc baví hrát, jednu dobu jsme měli stůl doma uprostřed kuchyně, každý den po obědě partička. Ty šťouchy tady jsou lahůdka, některé už mimo realitu, moc jsem si to užil. Geniální závěr.