Články / Reporty

Folkové prázdniny I.: O lenosti Marseillanů a polské brilantnosti

Folkové prázdniny I.: O lenosti Marseillanů a polské brilantnosti

Anna Mašátová | Články / Reporty | 30.07.2014

S devětadvaceti lety na krku patří Folkové prázdniny k nejstarším festivalům v Čechách. I letos je třeba zopakovat, že folk tady neznamená bratry Nedvědy a trampy, ale lidovou hudbu ze všech koutů světa. Folkovkám se často přezdívá malé Colours, vzhledem k věku náměšťského festivalu je však jasné, že Colours jsou jen velké Folkovky. Kapely potkáte mnohdy na obou zmíněných festivalech, Folkovky však mají (ne)jeden bonus. Muzikanti tu zůstávají několik dnů, proplouvají mezi publikem, zapojují se do dílen, pořádají workshopy nebo se poflakují po náměstí, stejně jako návštěvníci.

Nejinak je tomu letos. Hned poté, co byla zahájena výstava Matěje Formana, odstartoval osmidenní festival jako vždy osobitý moderátor Ďoubal a především fantastická jihofrancouzská polyfonní pětice Lo Cór de la Plana. Lepší úvod nemohli organizátoři zvolit, i mírně kamenné obličeje sponzorů a místní honorace roztávaly pod silou okcitánských zpěvů s doprovodem perkusí a tamburín. Písně o stínání hlav zbohatlíků, zrození Krista, Marseille, nejšpinavějším a nejlínějším městě na světě, písně jako La despartida, San Trofima, Noste pais, Fai freg, Farandola dei barris. Energie, kterou byste od pěveckého minisboru nečekali, zvedla ze židlí i jinak sedavé publikum, které si po dvouhodinovém setu vyžádalo přídavek v podobě skladby La Libertat. Židle jsou ostatně jediným minusem festivalu. Před pódiem je pár metrů prostoru, kam se odváží trsat jen ti nejodvážnější pod rouškou noci, jinak se sedí v řadách. Pro postarší příchozí jistě příjemné, na „akčnosti“ to však velmi ubírá. Lo Cór de la Plana se v Náměšti zdrželi i druhý den, který byl ve znamení divadla, her, pestrého reje masek a nejrůznějších artistů pod vedením principála Matěje Formana. Těsně před workshopem Francouzů početné diváctvo rozehnal déšť a účastníci hlasovo-taneční dílny se museli skrýt a tančit v zámeckém loubí.

Zahradní slavnost vrcholila večerním programem, koncerty Bachtale Apsa, Báry Hrzánové & Condurango, projektu Anny Polívkové Aniby Neřekla a Kroke. Muzikanti kolem známého harmonikáře Mária Biháriho Bachtale Apsa, v překladu Slzy štěstí, si střihli klasiky typu Ederlezi, Comme d'habitude a další. Bihári z pódia zmizel jen na chvíli, nově totiž vystupuje i s další formací, s Bárou Hrzánovou & Condurango. Snad díky Máriovi je Condurango značně podobné KOA Zuzany Navarové. Hrzánové písně jsou však štiplavější, velmi vtipné, s verbálními i hudebními odkazy - „kafe je od Žida a nebo ze spolku, chceš chcípnout pacholku, tak bacha na lógr“ nebo „jestli se obrátím v hrobě, bude to zádama k tobě“, tu prolnuté střípkem Céček Michala Davida, Smoke on the Water či Labutím jezerem. Příjemné překvapení večera. Anna Polívková s Ibym Popem na menší scéně byli skvostní. Hudebně-teatrální pásmo Aniby Neřekla nemělo chybu, Polívková tančila, měnila image, interakce s příchozími na jedničku, co si přát víc.

Už v pozdních hodinách vystoupila polská world music megastar Kroke. Pokud vám toto označení přijde přehnané, vězte, že ani trochu. Polské klezmerové trio objevila pro svět manželka Stevena Spielberga v krakovské restauraci, kde bavili strávníky. Pak už to šlo ráz na ráz. Kroke za pár týdnů seděli v letadle směr Izrael na setkání přeživších ze Schindlerova seznamu, Spielberg jejich nahrávku poslal Peteru Gabrielovi, který je vzápětí pozval na Womad. Spolupracovali na mnoha vedlejších projektech, skladbu The Secrets of the Life Tree zařadil David Lynch na soundtrack Inland Empire. Pro kaziměřské buskery splněný sen.

V Náměšti byl klezmer s velkou dávkou improvizace, často jazzovým i rockovým feelingem, pro mnohé neskousnutelný, pro jiné životním zážitkem. Kroke nejsou pro každého, obzvláště když se oprostí od tradičních balkánských a židovských skladeb a zvolí autorské kusy. Krása a jednoduchost souhry violy, akordeonu a basy se nesla zámeckým parkem a stávala se zážitkem až spirituálním. Zakončení prvního víkendu Folkovek par excellence.

Info

Folkové prázdniny 2014
26. - 27. 7. 2014, Náměšť nad Oslavou

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace