Hledání hlasu (Obongjayar)
„Chtěl jsem složit hudbu, kterou bych mohl od začátku do konce poslouchat, když večer vyrazím ven,“ vypichují jedno z jeho prohlášení promomateriály k festivalu Pop Messe, na němž v létě vystoupí.
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.
Nizozemská postpunková senzace, rotterdamští Tramhaus stihli za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí. Intenzivní smršť kytarových riffů a štiplavých sloganů funguje zdaleka nejen v zemi tulipánů, letošní rok Tramhaus věnují intenzivnímu koncertování, debutové album prý přijde na řadu až poté. Singly jako I Don't Sweat nebo nejnovější Goat udivují množstvím energie a vášně, zároveň si pětice udržuje tolik potřebný nadhled a vábivou porci (sebe)ironie.
Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z nejhůře střežených tajemství místní scény, která zahrnuje taková jména jako The Sweet Release of Death (hráli na Colours of Ostrava v roce 2022), Lewsberg nebo Neighbours Burning Neighbours. V pětici se potkali hudebníci z mnoha dalších tamních kapel, původním plánem bylo alespoň trochu se během karantény zabavit a zkusit si také jiné nástroje než obvykle.
Výsledkem jsou vyprodané koncerty po celém starém kontinentě a hity v podobě skladeb I Don't Sweat nebo Make It Happen. Na letošní rok chystají Tramhaus kromě desítek koncertů hned trojici singlů, debutové album prý přijde na řadu až potom. Tohle může být kapela, o které bude za pár let vyprávět, že jste je viděli ještě předtím než se z nich stali hvězdy. I když kdo ví, co se do poloviny července ještě může odehrát.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
