Články / Reporty

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 | Články / Reporty | 24.02.2020

„You guys should fight. Sissy fights are the best, dude! Oh by the way, we call the cops on you!“ Ani mě nehne! Rád bych se prohlásil za pacifistu, jsem spíš ale srab. Musí být snad už pět ráno, když vyklízíme lokál, s oblibou nadužívaný koncept jménem afterka s každou vteřinou nabývá kronikálních rozměrů. Jak taky jinak. Algiers před pár hodinami odehráli (další) perfektní koncert v Lucerna Music Baru. Koncert, který nezačíná, ani nekončí.

Zrovna nedávno jsme znovu otevřeli kvíz o dívčích kytarovkách a zvládli přijít jedině na Savages, jejichž kapelní pasivita budí smutný povzdech. Dnes večer dostaneme půlhodinovou náplast. Medvěd mě laskavě provokuje střípky zážitků z předchozího koncertu v německém Schorndorfu, nikdo ale netuší, že limity, kam zvedat laťku, přestaly platit. Lucerna děsí prázdnotou, když na stage nastupuje Esya, basačka Savages. Dneska v neortodoxním outfitu, sama, ale se synťáky v zádech i po boku. Zkratkovitý kompliment o holkách, co na basu hrát neumí a v tom je jejich jedinečný cit a rukopis, jdou tentokrát stranou, stejně jako pohrdání o výplňkovém nástrojovém postu či zakřiknuté kreativitě. Ayşe Hassan hraje osobité písně s důrazem na lámaný beat, vlivy orientu i feminismu, namísto odosobněnosti procítěnost. Pro skladbu Nothing se chopí baskytary a z příběhu o ztrátě blízké osoby se zastavuje dech a mrazí. Sál se plní.

Zapomněl jsem počítat, kolikrát jsem Algiers viděl, ale cítím silnou potřebu, aby tohle byl mainstream, aby jejich hudbu hrála rádia, aby se dostala ke všem věkovým kategoriím. Protože jsou to hezký písničky, ale i protože kontextu a poselství v každé jedné z nich se nevyhne ani ignorant. Vysoké nároky, já vím, ale přesto… Jak často se vám stane, že zažijete v krátkém časovém horizontu jednoho evropského turné víc než jedno vystoupení téže kapely, které se bez přehánění stane životním? Téměř přesně na den se po roce Algiers vrací na stejné místo. Co je jinak? Třetí deska There Is No Year, která logicky vládne setlistu (kde se speciálně objevila i předělávka Liberation od atlantských sousedů Outkast), oblíbený tour manager Tristan tentokrát na pódiu s tamburínou a mikrofonem a jejich zatím nejdelší vystoupení u nás. A taky saxofon v rukou kytaristy Leeho Tesche.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Odpáleno nealbovou punkárnou The Void, zvuk i zpěv Franklina Jamese Fishera si sednou až po třetí, poloimprovizované instrumentální skladbě a v novince Unoccupied se naplno projeví zásadní rozdíl mezi domácím poslechem a živým vystoupením - výbušný bubeník Matt Tong! A přestože se na novém albu soustředí nejvíce pozornosti na osobu, pocity, hlas a minulost zpěváka Franklina, hraje to Algiers semknutěji, silněji a přesvědčivěji než kdejaké hardcoreové mlátičce. Příjemně plná Lucerna tančí, ať už ji válcuje zběsilá Animals nebo disko beat elektronické Irony.Utility.Pretext. Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mně by ani to nestačilo. Nejlepších kapel na světě se nikdy nemůžete přesytit, navíc když odehrajou svůj doposud nejsilnější koncert.

Na popud Medvěda, se kterým se dělíme o titul vrchní fanynka kapely (jeden z nás vede v počtu navštívených koncertů, zatímco druhý nosí kérku s logem kapely) unášíme dva největší punkáče z Algiers do (zatím) utajeného podniku v Holešovicích, kde se mě půvabná oslavenkyně čerstvých pětadvacátých narozenin pokusí svést citováním Švejka, Wericha a Cimrmana, zatímco mě krmí veganskými chlebíčky. Vyfešákovaný Tristan pouští novou desku Nicka Cavea a basák Ryan Mahan osvětluje, jak že to bylo s těmi Colours of Ostrava, když mu doporučuju texty i knihy mého oblíbeného Keitha Buckleyho.

„Nechtěl jsem tě vyděsit. Všechno je na dobré cestě. Tohle je jen začátek něčeho velkého!“ uklidňuje mě Ryan o spoustu hodin později, když znovu utne náš nekonečný a neukončitelný dialog a s úsměvem se nechává odvést do temné ranní Prahy. Jsem vděčný za léta abstinence, díky kterým si tyhle večery budu pamatovat v jasných odstínech.

Info

Algiers (us) + Esya (uk)
21. 2. 2020 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace