Články / Rozhovory

Michal Kočan (Underdogs'): Chci donutit lidi přemýšlet

Michal Kočan (Underdogs'): Chci donutit lidi přemýšlet

Jarmo Diehl, su, ScreamJay | Články / Rozhovory | 26.05.2020

Michal Kočan je profesionální srdcař, kterého můžete znát z prvních koncertních řad nejrůznějších klubů nebo ze smíchovské díry Underdogs'. Ta se díky dobrému zvuku (a zvukaři), žádané kapacitě, legendárním úpravám interiéru i vřelé atmosféře za pár let vypracovala na jedno z nejoblíbenějších koncertních míst v Praze. Ale Underdogs' zdaleka není jen klub. Je to komunita i promotérský kolektiv, který organizuje Fluff Fest, festival s kořeny v hardcoreové scéně, který se nebojí vybočovat ani jinými směry. Letošní ročník byl z pochopitelných důvodů zrušen, narozdíl od jiných akcí ale pořadatelé Fluffu přišli s výzvou, aby lidé věnovali peníze, které by jinak utratili na festivalu, na pomoc uprchlíkům.

Jak ses ocitl pod smíchovským mostem, čím je pro tebe Underdogs'?
To je docela dlouhá historie. Ten objekt a prostor znám od roku 2007 nebo 2008. Vlastně jsme tam byli a koukali na sklep a řešili, jestli tam udělat klub. V té době ale hledání nebylo moc hladový, měli jsme hodně jiných aktivit a taky jsem byl dlouho fixovaný na dokonalý prostor, než mi došlo, že takový neexistuje a že si ho musíš vytvořit. Pak se stalo, že Tomáš, se kterým jsme zakládali Fluff, objekt na Smíchově koupil a následně mě oslovil, jestli bych v suterénu nevybudoval klub. Tak vznikl Underdogs'.

Na jednu stranu je to završení dvacet let dlouhé cesty. Po tom, co jsme udělali s Tomášem pár koncertů a pár ročníků festivalu, nám ležely na mysli neustálé problémy s místem, různými dodavateli apod. Nejraději bychom si všechno udělali sami. O všem jsme měli svou vlastní představu a pořád se jen setkávali s poučováním ze všech stran. Tenkrát to bylo dost utopický. Každopádně Tomáš to nakonec dotáhnul, teď to musí ještě splatit, že. A my se můžeme pokoušet o naše perfektní místo. Je to kombinace všech prostorů, kde jsem kdy byl, a toho, co se mi tam nebo jinde zdálo dobré. Od prostoru po to, jak se akce dělají. A hodně věcí přichází s tím, jak to u nás vypadá, s čímž souvisí i zvolení názvu. I to, jak neperfektně to vypadá, nás nakonec vystihuje.

Co říkáš na aktuální epidemické uvolnění? Plánujete akce, dojde na opravy?
Akce zahraničních kapel na tour jsou odpískané možná až do jara 2021, a to je šílené. Pro nás to byl základ programu. Každopádně jsme stejně řešili změny jak prostoru, tak programu a začlenění menších akcí s lokálnějších lineupem. Na to teď dojde. Plánujeme sólo koncerty kapel, které bychom jinak oslovili jako support ke kapelám na tour. Ovšem nic ze zveřejněných podmínek mě zatím nemotivuje k otevření. Podmínky dostávají akce jen do teoretické roviny, nebo ty akce tak finančně zatěžují, že je v podstatě znemožňují.

Finančně je klub závislý na tržbách na barech a bez větších tanečních party do rána to nemůžeme finančně zvládnout. A takhle funguje většina míst. Po prvotním šoku a obavách o existenci se začalo i s nějakými opravami, takový nával optimismu. Ale jde o malé „udělej si sám” úpravy. Máme hrubý rozpočet na celkovou rekonstrukci, který je v řádech miliónů, takže to není na pořadu dne.


Máš pocit, že Underdogs' už se na klubové scéně dostatečně vyprofiloval? Že fanoušci vědí, co od vás mohou očekávat?
Ano a ne, já pořád beru Underdogs' jako něco, co je na úplném začátku. Do prostoru jsem šel s tím, že ho máme jestli ne navždy, tak na hodně dlouhou dobu. Nikdy se to nemělo táhnout tak dlouho ve stavu, v jakém to je, ale je to zkrátka velké sousto. Aktuálně se dění profiluje tím, jak sklep vypadá. Není to tak úplně na škodu, ale je to limitující.

Co přesně máš na mysli nebo jak by to celé mělo vypadat?
Cílem je koncertní prostor, který má pořád stejný charakter, ale je zároveň dostatečně komfortní k posezení na celý večer, má pohodlné zázemí pro vystupující, personál atd. Navíc třetina prostoru pořád není zprovozněná. Tam by mohlo/mělo vzniknout studio. Plus tím, jak jsme aktivnější i jako promotéři, nutně přijde doba, kdy promotérství přeroste klub, protože je těžké být dobrým promotérem s jedním prostorem a s jedním programem.

Které kapely nebo které žánry tě formovaly?
Fluff vznikal ve zlaté éře distribučního a vydavatelského katalogu Day After, v druhé polovině devedesátých let. Celé tohle období je spojené s kapelami z něj. Ještě dřív, někdy mezi dvanácti a sedmnácti roky, to byla sbírka mého strejdy, co dělal na montážích na sibiřských ropovodech a pak cestou přes moskevské letiště dovezl všechny ty Beatles a Zappy, a pak plzeňská punková scéna na přetočených kazetách od starších kamarádů.

Když jsem se někdy v roce 2003 sebral a vyrazil s kapelama do světa, tak se tak trochu odehrával návrat ke strejdově sbírce. A objev, že lidi, co jsou opravdu dobří muzikanti, jsou mnohdy i kovaní punkáči, to dokonal. Více než žánry mě formovalo prostředí a jednotlivé osobnosti kolem. Poslední dekádu doháním to, co jsem si měl podle mého odnést ze školy. Nemám na mysli klasickou hudbu, ale dejme tomu vše od jižanského folku a jazzu až po osmdesátkový new wave.

V téhle těžké době je to dvojnásob citlivá otázka, ale co promotérská přání? Máš na wishlistu jméno, které bys chtěl přivézt? Třeba i jako osobní zadostiučinění, splnění "dětského" snu?
Já se takhle na promotérství nedívám. Mám rád horu kapel, ale k tomu, abych si zachoval zdraví, jsem musel oddělit pořádání koncertů, hledání kapel na festival a osobní preference. Muzika mě provází celý život, ale abych si užil koncert milované kapely, tak je lepší si koupit lístek a postavit se pod podium. Stalo se, že jsme dělali koncerty kapelám z našeho, jak říkáš, wishlistu, ale pak jsem z toho moc neměl. Teď se formuje Kolektiv Underdogs' a chtěl bych, aby lidi brali Underdogs' hlavně jako promotéra, nejenom prostor. A aby jim dával program smysl jako celek. Největší zadostiučinění asi je, když po koncertě někdo přijde a řekne, že přišel naslepo, kapelu neznal, a odchází nadšený.

Kdo je součástí Kolektivu Underdogs'?
Je to prostě kolektiv lidí, co stojí za klubem a festivalem. Proměnlivá skupina, pro kterou jsou festival a Underdogs' pojítko. Barmani, produkční, zvukaři, všechny spojuje zájem o muziku a to, jakým způsobem pracují. Možná punkovým, ale prostě podobným způsobem. Promotérská a dramaturgická činnost je relativně nová věc, ale jednou by to měla být naše hlavní činnost.


Co zrovna teď posloucháš?
Kdyby ses mě zeptal na jedinou věc, co bych si s sebou vzal na opuštěněj ostrov, tak by to byli Delvon Lamarr Organ Trio.

Proč?
(smích) Nevím, co napsat. Většinu toho, co poslouchám, je z kategorie „snažím se něco objevit“. A to jsou věci, které, alespoň teoreticky, můžeme vzít na festival nebo domluvit do klubu. A pak poslouchám hodně věcí z mojí soukromé kategorie „doplňování vzdělání“. Tam projíždím cokoliv, co se stalo v populární hudbě od šedesátých let. Takže na poslouchání jen tak pro požitek zůstává docela málo času a dokážu ocenit ticho. Ale někde mezi těmi kategoriemi jsou Dlot a ani nevím, jestli je zábavnější je jen poslouchat, nebo koukat na nějaký živák na Youtube. Srší z nich neuvěřitelná radost z toho, co dělají.

Která platforma je pro objevování nové muziky nebo další samostudium nejlepší?
Nejvíc využíváme Bandcamp, ale nevím, jestli můžu říct k objevování muziky, protože příval nových věcí od kurátorů Fluffu a různých agentů nebo přímo kapel je tak velký, že reálně strávím poslechem polovinu každého dne. Spíše než nějakou platformu mám síť, které důvěřuju. Může to být jednotlivec nebo médium. Ale může to být i kapela. A já pak sleduju, koho si berou s sebou na tour a podobně. Abych se proklikával profily na Bandcampu nebo vycházel z nějakého Spotify playlistu, to se stává naprosto výjimečně. Nemyslím, že by to bylo efektivní. Objevit něco je pak moc na náhodě.

Jaký máš vztah k sociálním sítím, využíváš je aktivně, nebo jen z nutnosti? Ptám se proto, že právě facebooková (i jiná) propagace Fluff Festu je po leta pořád hodně punková.
Začínám opravdu silně vnímat devastující vliv sociálních sítí na společnost, lidi jako jednotlivce a vztahy mezi nimi. Každá z těch služeb má velký potenciál, ale asi se s tím musíme všichni bez výjimky teprve naučit pracovat. Hlavní místo propagace festivalu i Underdogs' je Facebook, ale i ten je jako nástroj propagace velmi omezený a hodně toho není v našich rukách. To se týká i ostatních sítí. Chtěl bych je využívat jen k prvotnímu kontaktu a pak lidi přesměrovat na náš web, na kterém pracujeme. Tam máš kontrolu nad formou i obsahem a nejsi závislý na třetí straně.

Co se propagace týče, festival žil dlouho z tradice. První ročníky měly v rámci hc/punkové scény opravdu masivní kampaň, která pomalu vychladla až do té míry, že se nedělalo téměř nic. Energie vložená do propagace by prostě nebyla úměrná výsledku. Jezdil konstantní počet lidí i bez propagace a dostat tam další by stálo hrozně moc úsilí a nebylo to úplně nutné. I tak jsme byli v situaci, že bychom brzy museli omezit kapacitu a počty lidí limitovat. To se změnilo kolem roku 2015, kdy se dokonala generační výměna. Pro mladé už Fluff není konstanta. Zároveň mizí absolutní vyhraněnost scén. Lidi se přestávají identifikovat jen s jednou scénou a došlo k emancipaci posluchačů. Je větší konkurence a je trochu těžší se prosadit. O dost víc mě to teď baví. Co se týče marketingových tahů, nejde o to dostat na festival masivní počet lidí. Cesta k festivalu a nakonec i do Underdogs' musí být svým způsobem trnitá.

Letošní Fluff definitivně padl před pár týdny, bylo to těžké rozhodnutí? Co to znamená pro další rok?
Dalo se to čekat a oficiálnímu ohlášení o zrušení předcházel skoro měsíc příprav. Těžké rozhodování to nebylo, nejsou reálné podmínky k tomu ho udělat. Spíše jsme se soustředili na to, aby vynaložená energie na letošní ročník nepřišla úplně vniveč. A tak vznikla sbírka na podporu uprchlíků. Festival má nějaký dosah a po zveřejnění programu si získal nějakou pozornost, přišlo nám škoda toho nevyužít. Jinak to pro nás znamená, že se příští ročník začal připravovat o trochu dřív, než kdyby se festival letos uskutečnil. První kapely bychom začali oslovovat na konci léta, na podzim, takhle jsme s tím začali hned. A pár kapel z letošního programu už je potvrzeno na příští rok.

Se spolkem Pomáháme lidem na útěku jste spustili sbírku na podporu grass-root organizací a nezávislých dobrovolníků pomáhajících uprchlíkům na Balkáně a v Řecku. Proč zrovna tahle organizace a tahle problematika, resp. tyhle regiony?
Pro nás je to velmi aktuální téma. Nejen tím, že ti lidi jsou v naprosto zoufalé a pro komfortně usazené Středoevropany naprosto nepředstavitelné situaci. Ale i tím, jak moc téma uprchlíků na cestě do Evropy rozděluje společnost. Měl jsem potřebu se postavit na jejich stranu. Chápu obavy spojené se změnami ve společnosti, ale chci se postavit ignoranci. Volba padla na tuhle organizaci, protože ji dlouhodobě sleduju a svým způsobem je jejich styl práce ne nepodobný tomu, jak pracujeme my na festivalu. Region je daný tím, že lidi živoří před branami Evropské unie. Jsme to my, kdo jim může velmi snadno pomoci, ale rozhodli jsme se zachovat barbarsky. Do jisté míry chci určovat i to, jak bude vypadat festival a jeho kontext. Není to jen hudební akce.

Jaký rozměr má aktuálně Fluff Fest? Jsou tam ještě ambice růst, měnit se, nebo je to už hlavně tradice, festivalový organismus, který si žije svým vlastním životem?
Asi největší změna se odehrála mezi roky 2018 a 2019, kdy se upustilo od sestavování programu jedním člověkem a utvořil se poměrně široký tým. Už loni na festivalu hrály kapely, které by si tam člověk uměl dřív těžko představit, ale které zároveň dávaly největší smysl. Co se týče růstu, máme ambici dostat počet návštěvníků zpět tam, kde už byl. Nechceme udělat z festivalu něco masovějšího, a tím pádem ho přesouvat na větší plochu někde jinde. Největší změna je v přístupu k sestavování programu. Ten by měl být hlavně aktuální, dávat smysl na festivalu s hc/punkovými kořeny a měl by být schopen příjemně překvapit a možná i provokovat.

Jaký je typický návštěvník Fluffu? Jezdí na akci víc zahraničních fanoušků nebo je to padesát na padesát?
Převažujou lidi mimo Česko, domácích je tak třetina. Typický návštěvník je kluk kolem třiceti let, má za sebou éru s emo patkou. A pravděpodobně přijede se svým partnerem z Norimberku.

Které vystoupení se ti vrylo do paměti hlouběji než ostatní? Jeden příběh za všechny.
Asi Converge, 2007. Byla to doba, kdy se hodně setů doslova zabilo tím, že lidi zaplavili podium. Converge to svou nekompromisností nedopustili a výsledkem byl set s energií koncertu na Sedmičce. Akorát tady byly tři tisíce lidí. A Pinback v roce 2004, tehdy i teď jedna z mých nejzamilovanějších kapel, když hráli na pláži u rybníka, kam jsem se chodil v létě koupat a v zimě bruslit celé dětství. A loni, když druhou stage uzavírali Krudxs Cubensi. Na první song tam byla hrstka lidí, na konci setu plno.

Fluff je taky synonymem pro veganskou kuchyni. Nějaký tip na zajímavý podnik nebo pokrm, co bychom měli vyzkoušet?
Náš festival by měl mimo muziku donutit návštěvníky přemýšlet. A veganská kuchyně je toho součástí, podobně jako politika vizuálu a prostředí bez firemních log a tak dále. Není pro mě důležité, jestli tam jsou jen vegani nebo jestli si někdo v batohu nese bagetu se salámem. Je zásadní, aby přemýšleli, za co utrácejí peníze, a čeho se tím pádem stávají součástí. Třeba někdo odejde jako vegan nebo vegetarián nebo se jen začne zajímat, odkud jídlo pochází. Já nejsem fanoušek polotovarů, takže mým tipem je experiment se základníma surovinama, a když jsou to suroviny v Česku historicky běžně dostupné, jedině dobře.

Info

fb Underdogs'
web Underdogs'
Podpořte Underdogs' na Patreonu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Martin Kalenský (Světadílna): Tak trochu divnej country club

Libor Staněk 01.07.2020

Nezávislý prostor Světadílna se za dobu své krátké existence stal stěžejním místem pro pořádání hudebních akcí na jihu Čech. Skejty a country?

Vstupní prohlídka: Melis

redakce 30.06.2020

Písničkářka a producentka Melis je dlouhodobě usazená v Berlíně. Před vystoupením v Mariánských Lázních ji necháváme projít vstupní prohlídkou.

Marianna Cimburová (Festival Deziluze): Máme rádi kontrasty

Jarmo Diehl 23.06.2020

Začátek léta se už slibně rozjíždí, tedy co se týče menších festivalů, čehož důkazem je i multižánrová Deziluze, letos se odehrávající v pivovaru Herold.

Vstupní prohlídka: LemonHeart Club

redakce 16.06.2020

LemonHeart Club tolik nevěří na melodie, spíš na noise, sludge, drone, jak dokazuje i aktuální nahrávka Nevědomí. I do něj se vydali členové skupiny během Vstupní.

Douška vydavatelská: Deadred Records

redakce 14.06.2020

Label Deadred se věnuje především vydávání „slovenského over-electronického terénu“. Co chystají, co mají venku?

Markéta Rodryčová (Oakfest): Už nechceme jen pařit

Jarmo Diehl 10.06.2020

Jeden z mála a prvních letošních takřka letních festivalů se uskuteční v Dubu nad Moravou. Co a jak bude? Muzika i battly.

Vstupní prohlídka: sinks

redakce 09.06.2020

Poslední EP July vychází kapele již 19. června, tedy dva dny po brněnském koncertě, na kterém budou předskakovat Chief Bromden.

Chief Bromden: Naše ambice nejsou světové

waghiss666 03.06.2020

Před plánovaným křtem alba Slunovrat jsme vyzpovídali kapelu Chief Bromden. Povídání o jižní Moravě, ambicích i folklórních odkazech.

Ivan Hronec (Edison Filmhub): Hodnota projektu je len v jeho realizácii

Jarmo Diehl 02.06.2020

Pokud jste návštěvník klubových kin, galerií, koncertů s hlubším zájmem o kinematografii, měli byste znát Edisona. Rozhovor s jeho ředitelem o tom, co čeká film.

Vstupní prohlídka: Favorite Obsession

redakce 01.06.2020

Vintageový zvuk dekád minulého století i reverbový fetiš a taky osobitý vokál, to jsou poznávací znaky skupiny. Favorite Obsession. Dále?