Články / Moon Crew

Moon Crew #20: Jakub Šíma

Moon Crew #20: Jakub Šíma

redakce | Články / Moon Crew | 06.07.2020

Pokračujeme v sérii rozhovorů s redaktory, editory a fotografy Full Moonu k jeho deseti letům. Nejenže je to další jubilejní díl Moon Crew, je to taky díl slavnostní, neboť jeho hrdina dnes slaví narozeniny. Přejeme všechno nejlepší eskamotérovi v aréně cizích slov, milovníku lesních vycházek a rapovému znalci Jakubu Šímovi! Je rád, že Full Moon za léta, co pro něj píše, rozšířil záběr na „nejlepší kapely na světě“, které taky aspoň někdo zná. V rozhovoru níže vyprávěl, proč může být přínosné studium filozofie (kromě toho, že skrze něj se můžete dostat do Full Moonu) anebo jak jdou rap a příroda dohromady. A došlo i na jeho proutěný košík.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem, co tě k němu přivedlo?

Bylo to jedno z cigár před fildou na začátku vejšky. V podloubí před vchodem s výhledem na hrad jsme jich po přednášce vždycky vykouřili tolik, kolik bylo potřeba k dokončení jalový, i když nadšený diskuze o velkejch filosofickejch myšlenkách. Netřeba dodávat, že s většinou spolužáků jsem moc jinejch společnejch témat neměl. Nicméně jednou jsme tam zůstali jen s Honzou Bártou (ex Turban, nyní Flám na Radiu Wave), kterýho patrně zaujalo, že v podloubí potkal někoho, kdo dokázal vytáhnout pár obskurních hudebních titulů. Na oplátku mě naočkoval tím, že bych o hudbě mohl psát právě do Full Moonu, kde se to prej neztratí. Nějakou dobu jsem tu myšlenku převaloval na patře, koupil jsem si jedno číslo časáku, abych zjistil, co je vlastně zač. Pokud se nepletu, tak to bylo číslo 26, tehdy ještě v čtvercovém formátu. A protože jsem už na začátku střední byl “ten týpek s velkejma sluchátkama”, tak mi přišla škoda to nezkusit. A pak to začalo jak u všech ostatních, mail Maximovi a ...

Jako pamětníka se tě můžeme zeptat – v čem je dnes Full Moon jiný než v době, když jsi pro něj začínal psát?

Když jsem začínal psát v roce 2012, Full Moon byl časopisem o “nejlepších kapelách na světě”. Postupem času ale získal širší záběr i na kapely, který zná trochu víc lidí, a přidal na souvislostech. V hudbě jsem se obsedantně štrachal už nějakou dobu, ale v prvním čísle, co jsem ze zvědavosti koupil, jsem neznal skoro nic. Což je skvělý pro objevování, ale blbý, pokud má časák přežít. Full Moon ale přežil, a to způsobem, kterej pořád drží původní nadšeneckou energii a zároveň to celý posunul na profesionálnější úroveň. I když se kolem motám už nějakou dobu, při listování novým číslem nepřestávám objevovat věci, o kterejch jsem neměl tušení, ale skoro vždycky stojí za to je zkusit.

Jsi známým milovníkem rapu, což je vyloženě městská hudba. Zároveň se o tobě ví, že často a rád vyrážíš na čundry a vůbec do přírody. Jak to jde dohromady? Jak se poslouchá rap v přírodě?

Vyrostl jsem na samotě u lesa, slepicím ujídal žrádlo, když ještě neuměl chodit, a když se naučil, tak jsem začal šlapat do slepičinců. Takže příroda byla v tomhle dvojboji první. Každopádně bych řekl, že dohromady to moc nejde. Když jsem v době gymplu chodil po lese a zkoušel rapovat (kromě lesa jsem mohl jít ještě třeba k rybníku) a náhodou jsem někoho potkal, tak jeho výraz plný překvapení a zmatení dával jasně najevo, že nechápe, co právě viděl. Když jsem v přírodě, tak poslouchám přírodu, nic jinýho se mi tam nevejde.

Studoval jsi filozofii. Jak tě to ovlivnilo? Pomáhá ti titul z filozofie například nějak jinak nahlížet na rap a hudbu obecně?

Jsem klasickej studentík z FF UK, kterýmu na přijímačkách přišlo komický, že lidem koukaj z kapsy knížky, ale pak mu začaly koukat z kapsy taky. Nechci se pouštět do zmrzačený debaty o tom, k čemu vlastně jsou humanitní obory, ale jedna z jejich nejdůležitějších schopností je to, že nejen do člověka nalejou určitý množství vědomostí, ale taky ho v řadě věcí mění, vzdělávaj v ušlechtilým smyslu slova. Pomáhaj formovat významový rámce, skrz který potom rozumíme tomu, co se kolem nás děje. Může to znamenat i rozpad nějakých dřívějších významovejch rámců a souvislostí. Prostě vývoj. Nemůžu říct, že by studium nějak dramaticky změnilo můj pohled na hudbu, spíš ještě umocnilo potřebu znát souvislosti, pídit se po kořenech, chápat věci v souvislostech v rámci nějakýho celku... Jde přitom o souvislosti ekonomický, politický a kulturní, který jsou pro rap a spřízněný žánry zásadní.

Který publicistický žánr je ti nejbližší? Proč?

Z důvodů právě uvedenejch mám asi největší radost, když se povede větší text, kam se vejdou právě ony souvislosti a kontexty, ať už jde o rozsáhlejší profil, představení hudebního žánru a podobně. To lze samozřejmě napasovat snad do všech publicistickejch formátů, ale v rozsáhlejších textech je to explicitní. Radost přichází, i když se povede rozhovor, u kterýho čím dál víc zjišťuju, že důležitější než otázky je často způsob, jakým je vedenej. Naopak nejhorší je psát recenzi něčeho, na co nemáš pořádně názor, co tě moc nezajímá, ale kejvnul si dřív, než ti to došlo.

Vzpomeneš si na nejzábavnější rozhovor, který jsi dělal pro Full Moon?

Od boku mě napadají dva. Jeden s Devinem the Dude, který platí za jednoho z největších huličů a propagátorů hulení na scéně. Naštěstí jsem si s ním potáhnul jen párkrát, protože jinak by mě to asi položilo. Nicméně nejlepší na tom byla extrémně uvolněná atmosféra. Asi se sluší dodat, že tenhle rozhovor mi doteď leží na disku, aniž bych ho kdy zveřejnil. Kromě toho bych zmínil rozhovor s Angel Haze (proboha, kde jí je konec?), která na mě původně ani neměla čas, ale nakonec jsme končili jejím hysterickým smíchem. V těhlech momentech přichází katarze, která spolehlivě zastíní předchozí nervozitu. Nebo si někdo myslel, že redaktoři nejsou nervózní, když jdou dělat rozhovor? Jasně, že jsou.

Jakou máš rád hudbu kromě rapu a hip hopu?

Před spaním poslouchám šumění moře a doomjazz, ke čtení ambientní playlisty, v autě novinky a podcasty. Když mám pocit, že bych se měl vzdělat, tak koketuju s avantgardou a snažím se pochopit, proč Adorno tvrdil, že Schönberg je jediný skutečný skladatel. Nutno dodat, že o hudební teorii přitom nevím vůbec nic. Doteď jsem to nepochopil a raději se smířil s tím, že i přehánění je metoda.

Tři pro tebe nejzásadnější kapely nebo hudebníci uplynulé dekády.

Kendrick Lamar, Run the Jewels a Hugo Toxxx za to, jakej support dává mladejm klukům místo toho, aby se bál, že mu šlapou na paty.

Co říkáš na nové album Run the Jewels RTJ4?

Na to se mi nesnadno odpovídá. Je to deska, která snese hodně vzletných slov, ale zároveň se poměrně těžko poslouchá. Na RTJ4 duo ubralo na hitovosti, aby přidalo na naléhavosti, důrazu a syrovosti. To, že se tím trefili do současný situace, je dílem náhody, ale sami velmi dobře věděli, že kdyby se to nestalo letos, tak se to stane třeba příští rok. Na mysli mám hlavně rozčarování z pokračující společenské nerovnosti zakotvené v rasové příslušnosti a polarizaci společnosti. Zároveň je to hudba, která funguje když ne jako akcelerátor, tak jako soundtrack sociálních pohybů a snad i změny. Otěže tentokrát jednoznačně převzal El-P. Nejen že má několik strhujících rapových partů, kterými dokáže zastínit takového polykače mikrofonů, jako je Killer Mike, ale celkový zvuk má v řadě věcí blízko ke zvuku jeho první sólovky Fantastic Damage. Tu bylo možný považovat za paranoidní album, o kterým jeho tvůrce tvrdil, že popisuje apokalypsu, která už nastala, ale málokdo ji vidí. Na RTJ4 už ji vidí všichni.

Čemu se věnuješ kromě publicistiky? A co bys chtěl dělat v budoucnu, máš něco v plánu?

S plánama je to těžký, protože na jedný straně berou moment překvapení a na druhou stranu vyvíjej tlak na realizaci. Jinak řečeno pořád vlastně nevím, co chci, takže od období plánů jsem se vrátil do říše překvapení, zvratů a nečekaných setkání. Nicméně ve volném čase jsem nadšený zahradník, sezónní nakladač a zavařovač, veselící se kuchař, velkoobjemový degustátor piva a občas potřebuju pohyb, abych předchozí radosti zvládnul bez újmy na zdraví. Jakmile to jde, utíkám do přírody, nejlépe do hor, a jen pomalu se ploužím zpátky do civilizace. Občas zvládnu něco umazat z jinak neustále bobtnajícího knižně-filmovýho bucket listu. Taky chodím na farmářský trhy s proutěným košíkem s látkovou vystýlkou a užívám si, že se u toho cejtim jako důchodce.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Ať vydrží nadšení. Protože na tom to nakonec celý stojí. O zbytek nemám strach.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Moon Crew #34: Veronika Havlová

redakce 12.10.2020

Veronika Havlová se léta věnuje filmové publicistice a překládá z holandštiny. V Moon Crew o skvělých režisérech, filmových adaptacích, brněnských lokalitách a Nizozemsku.

Moon Crew #33: Davo Krstič

redakce 05.10.2020

Znalec dramatických umění Davo Krstič v Moon Crew sdělil, proč miluje devadesátky, čemu učí studenty žurnalistiky v Olomouci a kam zajít na nejlepší marinovaná žebra.

Moon Crew #32: Jan Starý

redakce 28.09.2020

Jan Starý nevidí jen bílou a černou: zajímají ho průniky, odstíny, souvislosti. Ve Full Moonu pokrývá invenční hudbu, působí v promotérské skupině Jednota.

Moon Crew #31: Barka Fabiánová

redakce 21.09.2020

Barka Fabiánová je holka z Nuslí se Slezskem v srdci. Píše reporty, dělá knihovničinu a ráda fotí. Potkáte ji na každém Respect festivalu.

Moon Crew #28: Jakub Béreš

redakce 31.08.2020

"Starouši" na obálkách Full Moonu ho ze začátku trochu odrazovali, i tak se ale nakonec přimknul k redakci a od té doby přispívá rozhovory a profily hudebníků.

Moon Crew #27: Vadim Petrov

redakce 24.08.2020

Vadim je největším odborníkem Full Moonu na drum & bass. Drží prst na tepu doby a pozoruje proměny současné společnosti zejména skrze svět počítačových her nebo elektronickou scénu.

Moon Crew #26: Janka Michalcová

redakce 17.08.2020

Produkční s nadpřirozenými schopnostmi u nás začala textem o Black Sabbath a zatím poslední text o Jehnny Beth dopisovala málem na porodním sále.

Moon Crew #24: Libor Staněk II.

redakce 03.08.2020

Libor Staněk II. píše básně, hraje hudbu a dělá doktorát z dějin novější české literatury. O jeho vztahu k přírodě nebo o českém undergroundu jsme se bavili v Moon Crew.

Moon Crew #23: Jiří Vladimír Matýsek

redakce 27.07.2020

Jiří Vladimír Matýsek působil jako korektor, překládá knihy z angličtiny a píše pro Full Moon recenze a reporty. Co má ve sbírce vinylů?

Moon Crew #22: Lucie Tlustošová

redakce 20.07.2020

Lucie Tlustošová vystudovala žurnalistiku a teď si ve Full Moonu realizuje touhu po psaní o kultuře v sociálním kontextu. V Moon Crew nejen o českých filmech a pokojovkách.