Články / Reporty

Neodolatelné charisma divouse z tajgy

Neodolatelné charisma divouse z tajgy

Akana | Články / Reporty | 09.12.2012

Oboustranně vstřícná a až důvěrná atmosféra, která ten večer panovala v Akropoli, prozrazovala, že do Prahy se vrátili staří známí. Justin Adams, Lu Edmonds a Ben Mandelson tu jako Les Triaboliques vystoupili už před dvěma lety a ani jako členové jiných projektů nebo samostatné jednotky nejsou zdejšímu publiku neznámí, což se na průběhu koncertu pozitivně odráželo.

Příjemnou reminiscencí byl i support. Před rokem uváděl Adamsovo vystoupení s Juldehem Camarou česko-turecký kytarista Martin Alaçam a hráč na mbiru Michael Delia, tentokrát jejich nevtíravý akustický set obohatila cellistka Lucy Fillery-Murphy známá z někdejších Deep Sweden. Libozvučné drnkání obou pánů tak získalo další barvy, rozšířilo dynamický záběr a došlo dokonce i na zpěv, přesto zůstala hladivá komornost projevu zachována.

Les Triaboliques postavili koncert na písních ze svého zatím jediného alba Rivermudtwilight a víceméně dodržovali i jejich pořadí. Velký ohlas sklidil sibiřský vězeňský lament Gulaguajira, chytlavé boogie Black Earth Boys nebo svérázný cover Don't Let Me Be Misunderstood. Do zpomalené verze bluesového tradicionálu Corinna, Corinna implantoval Ben Mandelson zvuk valašské koncovky, na jejíž české jméno se předtím marně vyptával publika. Na naší vlasteneckou strunu zahrálo trio pak ještě jednou v závěru základní části, kdy na pódium přizvalo Karla Holase z Čechomoru. To nebylo zase takové překvapení pro ty, kdo vědí, že právě Mandelson této kapele produkoval album Co sa stalo nové.

Pěvecky nejvíce zářil expresivní Lu Edmonds, který navíc disponuje neodolatelným charismatem zarostlého divouse z tajgy, Justin Adams se svým knopflerovsky tlumeným projevem na sebe nestrhával tolik pozornosti, ale písni rovněž umí dát, co potřebuje, a Ben Mandelson zase obstaral nevtíravý a vtipný slovní kontakt s publikem. Hráčským umem a vynalézavostí jsou si ovšem všichni tři rovni. Zatímco Adams zůstával věrný elektrické kytaře, jeho spoluhráči nástroje prostřídávali. Edmonds držel v ruce nejčastěji turecký cümbüş (vzhledově příbuzný banja, zvukově blízký oudu), Mandelsonovým oblíbencem je pro změnu mandolína.

Hudba, kterou Les Triaboliques vytvářejí, si nedělá hlavu s žánrovou ani zvukovou čistotou. Jejich písně čerpající nejvíce z americké černé i bílé tradice si po hrstech berou inspiraci také ze severní Afriky, Orientu, Irska i východní Evropy, ale nejednou v nich prosákne i rockerská minulost. Diváci tedy nebyli svědky nějakého virtuózního brnkání soustředěných akademiků, ale živelné, hravé, ztišené i občas zdrsnělé muziky, které v žilách koluje neředěná krev. Syrové písně s příběhy ze syrové reality. Když trojice opouštěla roztleskané diváky s veršem "Tell him I'm gone" z Ledbellyho písně Take This Hammer, bylo jasné, že večer se vydařil k oboustranné spokojenosti. A navíc je velmi pravděpodobně, že se s těmito sympaťáky - ať už pohromadě nebo s každým zvlášť - určitě zase brzy a rádi uvidíme.

Info

Les Triaboliques (uk)
4. 12. 2012, Palác Akropolis, Praha

foto © Václav Jedlička

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace