Články / Reporty

Nepatrná proměnlivost klavírní melodie Philipa Glasse

Nepatrná proměnlivost klavírní melodie Philipa Glasse

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 13.11.2016

Japonka Maki Nemekawa, se kterou měl Philip Glass koncertovat v klavírním duu, onemocněla. Jeden z nejvýznamnějších skladatelů dvacátého století ruší plánované Etudes a upravuje program pro jeden klavír. Dominantou večera se stává materiál zkompletovaný pro album Solo Piano. Vyjímečná příležitost okusit mistrovu tvrobu v obnažené formě. Neskrývám radost.

Stojím před vchodem do Archy. V pasáži. Právě prošel samotný Philip Glass a jediné, co z tohoto jednostranného setkání uvízlo na matnici vzpomínek, je zimní bunda, teplá čepice, ruce v kapsách, obličej, brýle a především styl chůze - nenápadný a elegantní. Tolik vjemů během nepostřehnutelně krátké chvíle. Čas probíhá v jeden okamžik, všechny jeho formy, jak je známe. Minulost se přelívá do současnosti, stává se její okamžitou součástí a nenasytně požírá budoucnoust ve chvíli, kdy nestačíme ani doříct „teď“.

Opakující se motivy přetvářejí různě barevné momenty Mad Rush. Klavírní pedály natahují melodii, do které se promítají nově vzniklé tóny a mizí dřív, než si je stíhám uvědomit. Časoprostor je relativní. Básník Allen Ginsberg, se kterým Philip Glass vystupoval před dvaceti lety právě na prknech Divadla Archa při svém prvním představení v naší domovině, už není mezi námi. Jeho hlas tentokrát zazněl z archivní nahrávky, protože některé části minulosti můžeme zakonzervovat, protiválečné nálady z USA 60. let jsou aktuální i dnes. Herecký přednes básně Wichita Vortex Sutra podkreslený klavírní linkou je vrcholem večera. Pamětníci prožívají a vzpomínají.

Hudba, která v Arše zazněla, je poměrně mladá, pochází z období po roce 1980, ale směle můžeme konstatovat, že obsahuje i starší tvorbu Philipa Glasse. Mladší já, která jsou přirozenou součástí jeho osobnosti. Téměř nepostřehnutelná nedokonalost provedení, oproti precizní studiové nahrávce, dotváří minimalistické prostředí kompozice. Proměna, kterou v roce 1915 napsal Franz Kafka, ovlivnila také dílo Metamorphoses. Původní myšlenka fascinuje čtenáře i po sto letech a stejně tak to bude s hudebním dílem v budoucnosti. Nekonečné ovace a skromný přídavek z Glassworks zní ještě “teď”.

Info

Philip Glass (usa)
9. 11. 2016 Divadlo Archa, Praha

foto © Václav Havelka III

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ať je tahle noc nekonečná (Fvck_Kvlt + Dušan Vlk)

Filip Peloušek 04.03.2024

Už dvě hodiny před začátkem sedím v přízemním baru Akropole, kde několik jedinců zkouší štěstí a poptává lístky na beznadějně vyprodanou akci ze série Pulz.

Nečekaný drift jinam (Gaika)

Jáchym Rainisch 02.03.2024

Drift představuje v jeho tvorbě výrazný posun od dancehallu a rapu a naživo je transformace dokonána. Další zvuky sice nemizí, ale jsou jen v podkresu a přehlušeny.

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace