Nepatrná proměnlivost klavírní melodie Philipa Glasse

Japonka Maki Nemekawa, se kterou měl Philip Glass koncertovat v klavírním duu, onemocněla. Jeden z nejvýznamnějších skladatelů dvacátého století ruší plánované Etudes a upravuje program pro jeden klavír. Dominantou večera se stává materiál zkompletovaný pro album Solo Piano. Vyjímečná příležitost okusit mistrovu tvrobu v obnažené formě. Neskrývám radost.

Stojím před vchodem do Archy. V pasáži. Právě prošel samotný Philip Glass a jediné, co z tohoto jednostranného setkání uvízlo na matnici vzpomínek, je zimní bunda, teplá čepice, ruce v kapsách, obličej, brýle a především styl chůze - nenápadný a elegantní. Tolik vjemů během nepostřehnutelně krátké chvíle. Čas probíhá v jeden okamžik, všechny jeho formy, jak je známe. Minulost se přelívá do současnosti, stává se její okamžitou součástí a nenasytně požírá budoucnoust ve chvíli, kdy nestačíme ani doříct „teď“.

Opakující se motivy přetvářejí různě barevné momenty Mad Rush. Klavírní pedály natahují melodii, do které se promítají nově vzniklé tóny a mizí dřív, než si je stíhám uvědomit. Časoprostor je relativní. Básník Allen Ginsberg, se kterým Philip Glass vystupoval před dvaceti lety právě na prknech Divadla Archa při svém prvním představení v naší domovině, už není mezi námi. Jeho hlas tentokrát zazněl z archivní nahrávky, protože některé části minulosti můžeme zakonzervovat, protiválečné nálady z USA 60. let jsou aktuální i dnes. Herecký přednes básně Wichita Vortex Sutra podkreslený klavírní linkou je vrcholem večera. Pamětníci prožívají a vzpomínají.

Hudba, která v Arše zazněla, je poměrně mladá, pochází z období po roce 1980, ale směle můžeme konstatovat, že obsahuje i starší tvorbu Philipa Glasse. Mladší já, která jsou přirozenou součástí jeho osobnosti. Téměř nepostřehnutelná nedokonalost provedení, oproti precizní studiové nahrávce, dotváří minimalistické prostředí kompozice. Proměna, kterou v roce 1915 napsal Franz Kafka, ovlivnila také dílo Metamorphoses. Původní myšlenka fascinuje čtenáře i po sto letech a stejně tak to bude s hudebním dílem v budoucnosti. Nekonečné ovace a skromný přídavek z Glassworks zní ještě “teď”.