Články / Reporty

Nick Mason? Ten bubeník?

Nick Mason? Ten bubeník?

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 27.07.2019

Přiznávám, že mi koncept oprášení starých Pink Floyd z iniciativy bubeníka Nicka Masona připadal zpočátku neobvyklý. Jsem skeptická vůči módě revivalů starých kapel, vezoucí se na současné vlně nostalgie a remaků, recenze z tohoto turné jsou ale velmi slibné. Před koncertem si ze zvědavosti "spoiluju" koncert na YouTube a když cítím, jak mi dekl letí pryč už v polovině první skladby, začínám se těšit.

V Lucerně je dusno už hodinu před, průměrný věk tak o deset víc než já, koncentrace triček Dark Side of the Moon vysoká. Předkapela není potřeba, Saucerful of Secrets (ve složení Guy Pratt, Gary Kemp, Lee Harris, Dom Beken a samozřejmě Nick Mason) přichází na pódium s anglickou přesností a jdou rovnou k věci - Interstellar Overdrive. Skladba, se kterou by mělo začínat každé progresivní dítě s hlavou v oblacích. Dochází mi, že tohle není o nostalgii ani revivalech, ale o hudbě samotné. Je jedno, jestli je to v podání mladých hochů, co poslouchají v dětském pokojíčku Piper at the Gates of Dawn, anebo sympatických starších kmetů. Nadčasovost hudby starých Pink Floyd je působivá pořád. Jasně, v časech Syda Barretta by improvizační pasáž byla jistě dravější, teď za ní lze cítit poctivost a úctu k původnímu materiálu. Kulervoucí experimenty a inovace bychom hledali na jiném koncertě, fascinuje ale fakt, že to prostě pořád funguje, i když v obývákové náladě, kdy do čaje dostanete místo LSD dvě kostky cukru.

fotogalerii z koncertu najdete tady

V duchu psychedelické snídaně u dědy Alana se nese celý zbytek večera, včetně občasných proslovů Nicka Masona, okořeněných typickým suchým humorem a nekončícími pochvalami publika, které to kapele vrací v podobě bouřlivých ovací. Hrají dokonce i neslavně slavnou Vegetable Man, kterou, jak Mason objasňuje, jim vydavatelstvo odmítlo vydat, BBC Radio odmítlo hrát a taky ji s Pink Floyd nikdy nehráli živě. Pódium ovládne mladická energie a jako bychom se na chvíli teleportovali do 60. let. Co kazí retro atmosféru, je moře smartfonů. Párek vedle mě dostane z davu vynadáno, že zaclání, a já začínám chápat Roberta Frippa a jeho starosvětský přístup k telefonům na koncertech.

Program se schyluje ke konci, a to mi připadá, že sotva začal. Po decentně zkrácené verzi Atom Heart Mother a pečlivém výběru z dalších čtyř nejstarších alb Pink Floyd Nick Mason děkuje Sydu Barrettovi. Protože "bez něj bychom se tady nikdy takhle nesetkali". A má pravdu. Jeho poslední skladby s Pink Floyd Jugband Blues se však naživo nedočkáme, vyprovází nás z nahrávky při odchodu ze sálu. Na chvíli si nejsem jistá, co je za rok.

Info

Nick Mason's Saucerful of Secrets (uk)
25.7.2019 Lucerna - Velký sál, Praha

foto: David Kašpárek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...