Články / Reporty

Nick Mason? Ten bubeník?

Nick Mason? Ten bubeník?

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 27.07.2019

Přiznávám, že mi koncept oprášení starých Pink Floyd z iniciativy bubeníka Nicka Masona připadal zpočátku neobvyklý. Jsem skeptická vůči módě revivalů starých kapel, vezoucí se na současné vlně nostalgie a remaků, recenze z tohoto turné jsou ale velmi slibné. Před koncertem si ze zvědavosti "spoiluju" koncert na YouTube a když cítím, jak mi dekl letí pryč už v polovině první skladby, začínám se těšit.

V Lucerně je dusno už hodinu před, průměrný věk tak o deset víc než já, koncentrace triček Dark Side of the Moon vysoká. Předkapela není potřeba, Saucerful of Secrets (ve složení Guy Pratt, Gary Kemp, Lee Harris, Dom Beken a samozřejmě Nick Mason) přichází na pódium s anglickou přesností a jdou rovnou k věci - Interstellar Overdrive. Skladba, se kterou by mělo začínat každé progresivní dítě s hlavou v oblacích. Dochází mi, že tohle není o nostalgii ani revivalech, ale o hudbě samotné. Je jedno, jestli je to v podání mladých hochů, co poslouchají v dětském pokojíčku Piper at the Gates of Dawn, anebo sympatických starších kmetů. Nadčasovost hudby starých Pink Floyd je působivá pořád. Jasně, v časech Syda Barretta by improvizační pasáž byla jistě dravější, teď za ní lze cítit poctivost a úctu k původnímu materiálu. Kulervoucí experimenty a inovace bychom hledali na jiném koncertě, fascinuje ale fakt, že to prostě pořád funguje, i když v obývákové náladě, kdy do čaje dostanete místo LSD dvě kostky cukru.

fotogalerii z koncertu najdete tady

V duchu psychedelické snídaně u dědy Alana se nese celý zbytek večera, včetně občasných proslovů Nicka Masona, okořeněných typickým suchým humorem a nekončícími pochvalami publika, které to kapele vrací v podobě bouřlivých ovací. Hrají dokonce i neslavně slavnou Vegetable Man, kterou, jak Mason objasňuje, jim vydavatelstvo odmítlo vydat, BBC Radio odmítlo hrát a taky ji s Pink Floyd nikdy nehráli živě. Pódium ovládne mladická energie a jako bychom se na chvíli teleportovali do 60. let. Co kazí retro atmosféru, je moře smartfonů. Párek vedle mě dostane z davu vynadáno, že zaclání, a já začínám chápat Roberta Frippa a jeho starosvětský přístup k telefonům na koncertech.

Program se schyluje ke konci, a to mi připadá, že sotva začal. Po decentně zkrácené verzi Atom Heart Mother a pečlivém výběru z dalších čtyř nejstarších alb Pink Floyd Nick Mason děkuje Sydu Barrettovi. Protože "bez něj bychom se tady nikdy takhle nesetkali". A má pravdu. Jeho poslední skladby s Pink Floyd Jugband Blues se však naživo nedočkáme, vyprovází nás z nahrávky při odchodu ze sálu. Na chvíli si nejsem jistá, co je za rok.

Info

Nick Mason's Saucerful of Secrets (uk)
25.7.2019 Lucerna - Velký sál, Praha

foto: David Kašpárek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace