Peter Forgáč | Články / Reporty | 07.07.2017
Znova nastal prvý júlový víkend, keď stretnete tisíc známych, ktorých ste nevideli rok, lebo kde inde sa vidieť než na festivale opradenom samými naj. Ozývali sa hlasy o menej nabitom lineupe než po iné roky, no už prvý deň jasne naznačil, že nič také ako slabý večer sa konať nebude.
Párty začína klasicky už v špeciálne vypravenom vlaku s párty vozňom, čím by sa mohol inšpirovať nejeden festival. Počasie ideálne, postaviť stan, obehnúť nekonečné gastro a s pivom si vychutnať otváračku v podaní slovenského bizáru Chiki liki-tua. Na hlavnom stagei sa pokračovalo na slovenskú nôtu. Bolo nás jedenásť na čele s Milanom Lasicom odohrali svoj legendárny rovnomenný album v celej dĺžke a dokonca v úplnej premiére. Na pódiu sme videli vysokú muzikantskú školu s plejádou najlepších slovenských hudobníkov. Lasica, Dorota Nvotová na klávesy, Lasky, Jóbus a ďalší na jednom javisku sa len tak nevidí.
Aby legiend nebolo málo, pokračovalo sa rýchlym presunom na Slowdive. Udrela vás masívna stena zvuku striedaná melancholickými pasážami s vynikajúcim ženským vokálom. Shoegaze, aký ma byť, počas ktorého sa nedalo inak, než zavrieť oči a vychutnávať. A potom to prišlo. WTF moment večera a asi aj celého festivalu. Ďalší bizár, ale tentoraz poriadny v podaní nórskych Ylvis. Nečakal som nič, dostal som dávku miestami až neuveriteľnej koncertnej show. Ponúka sa prirovnanie s Die Antwoord z pred dvoch rokov, no ani tí sa na Nórov nechytajú. Wrestling na pódiu, striedanie štýlov v každom songu, fanúšik z prvého radu na pódiu, ktorý tiež dostal to, čo nechcel. A treba uznať, že kapela šlapala a muzikantsky to mali Ylvis na výbornú.
Keď neviete, čo dokáže jedna gitara a bicie, tak ste nikdy nevideli Slaves. Šialené bicie, špinavá gitara/basa a neskutočná energia. Dvaja týpci dokázali strhnúť niekoľkotisícový dav gárážovým punkom a v predu sa dokonca vytvorilo na Pohodu nevídané pogo. Aj napriek nie úplne časovo nabitému programu to bol silný prvý deň na Pohode, tak eklektický mix žánrov sa len tak nevidí. Od Lasicu do poga, skvelý večer. Čakáme na piatok, začína pršať.
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.