Protokol: Anna Calvi

Jen těžko si lze dnes představit, že majitelka jednoho z nejvýraznějších hlasů současnosti měla do svých pětadvaceti naprostou fobii ze zpívání a sama sebe prý nemohla slyšet ani ve sprše. Podobné problémy a výstřednosti má naštěstí Anna Calvi dávno za sebou. Po téměř pětileté pauze vloni vydala třetí sólové album Hunter, které vzápětí představila v pražském Lucerna Music Baru. A než se letos vrátí, aby vystoupila v rámci Metronome Festivalu, v protokolu nepřekvapí jmény jako David Bowie, Jeff Buckley nebo Grace Jones. Kvitujeme také nominaci londýnského obchodu Fopp.

První píseň, kterou jsi slyšela jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Space Oddity od Davida Bowieho. Můj otec ji pouštěl v autě, bylo mi sedm. Bowieho hlas mi přišel hrozný a smála jsem se mu, jenže stačilo sotva pár dní a byla jsem jím i touhle písní úplně posedlá.

Jakou desku sis koupila jako první?

Zase David Bowie, Aladdin Sane.

Album, díky kterému jsi přežila dospívání?

Horses od Patti Smith.

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Vystoupení Raviho Shankara v Barbicanu. Sledovat někoho, kdo svůj nástroj natolik ovládá, bylo ohromující.

Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?

Díky Grace od Jeffa Buckleyho jsem se do hudby zamilovala ještě mnohem hlouběji než předtím.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé slyšela Walking in the Rain od Grace Jones.

Guilty pleasure?

Madonna v 80. letech.

fotoreport z vystoupení Anny Calvi v Londýně zde

Nejlepší album z posledního roku?

Perfume Genius – No Shape.

Nejoblíbenější record store?

Londýnský Fopp.

Tvůj top 5 nejzásadnějších alb?

Grace Jones – Nightclubbing

Public Image Ltd – The Flowers of Romance

Cocteau Twins – Heaven or Las Vegas

Iggy Pop – The Idiot

Suicide – s/t