Protokol: Lauren Ruth Ward

Marylandská rodačka bývá označována jako spojení Janis Joplin, Florence Welch nebo Courtney Barnett, její písně jsou neúprosně přímočaré a otevřené. Co ji formovalo?

S rubrikou Protokol máme občas problém. Ne že by ji respondenti neměli rádi nebo že by o ně byla nouze, ale kolikrát už jsme jen četli, že si tenhle nepamatuje, co slyšel jako první, nebo která kapela mu „zachránila život“ na střední. Lauren Ruth Ward si pamatuje úplně všechno a možná ještě něco navíc. Marylandská rodačka bývá označována jako spojení Janis Joplin, Florence Welch nebo Courtney Barnett; její písně jsou neúprosně přímočaré a otevřené, každá z nich je sebezpytující sondou do vlastního nitra i elektrizujícím poselstvím posluchačům. Ward se stala gay ikonou hovořící o potřebě sebelásky i LGBTQ+ inkluzivity. Na koncertě v pražském Futurum Music Baru v neděli 26. března představí své loňské EP Mindseye a my zaručujeme, že si při její show na vlastní emo začátky vzpomenete také. Aneb All We Know Is Falling.

První píseň, kterou jsi slyšela jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Sakra, tohle je těžké! U nás doma pořád hrála hudba. Jednou z mých prvních vzpomínek je, jak s tátou a sestrou po cestě na hodinu baletu posloucháme album Mixed Up od The Cure na kazeťáku v našem dvoumístném pickupu. Nejvíce se mi líbily Close To Me a Lullaby. Bylo mi asi pět.

Kterou desku sis koupil jako první?

První CD, které patřilo jenom mi, bylo album Middle of Nowhere od Hanson. Věnoval mi ho strýc Ron k mým devátým narozeninám. Krátce nato jsem získala všechny další klasiky – Spice od Spice Girls, eponymní desky od Christiny Aguilera nebo 'N Sync, Whoa Nelly od Nelly Furtado, Baby One More Time od Brit nebo Come on Over od Shanii Twain. A samozřejmě S Club 7 a zejména Robyn Is Here od Robyn, tou deskou jsem byla úplně posedlá! Ale první album, které jsem si koupila za své vlastní peníze – vydělala jsem si je jako babysitter, mimochodem –, byla deska Celebrity od 'N Sync. Bylo to v létě 2001, nádherný čas na pop music!

Album, díky kterému jsi přežila dospívání?

Tak těch mám upřímně celý seznam:

Silverstein – When Broken Is Easily Fixed

Bayside – Sirens and Condolences

Mirah – C’mon Miracle

Taking Back Sunday – Tell All Your Friends

Dashboard Confessional – A Mark, a Mission, a Brand, a Scar

Le Tigre – This Island

From First to Last – Dear Diary, My Teen Angst Has a Bodycount

The Used – s/t

Good Charlotte – The Young and the Hopeless

Paramore – All We Know Is Falling

Eisley – Room Noises

Bright Eyes – Fevers and Mirrors

Hot Hot Heat – Make Up the Breakdown

Death Cab for Cutie – Transatlanticism

Elliott Smith – New Moon

Hawthorne Heights – The Silence in Black and White

Tegan and Sara – The Con

The Starting Line – Say It Like You Mean It

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Vyrostla jsem v Baltimore. Viděla jsem koncerty mnoha místních kapel plus ty výše zmíněné emo/screamo kapely v klubech jako Ottobar, 8x10 nebo Soundstage. Všechny tyhle koncerty byly pro mou individualitu nezbytné. Tehdy jsem také stále ráda poslouchala disco, alba z Motown Records a další americké klasické rockové či popové kapely ze 60. a 70. let, s nimiž mě seznamovali rodiče, ale žánr emo mě povzbuzoval k ponoření se do mých vlastních emocionálních hlubin. Inspirovaly mou osobnost jako člověka a umělce, ve dvanácti mě přiměly začít hrát na kytaru a psát vlastní písně a poezii.

Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?

Podívej se nahoru!

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

První, které mi přišly na mysl:

Mirah – We’re Both So Sorry

Le Tigre – Eau d'Bedroom Dancing

Elliott Smith – Angel in the Snow

Tummy – Tamino

Rett Madison – Mother’s Girl

Angel Olsen – Unfucktheworld

Jessica Lea Mayfield – Our Hearts Are Wrong

LP – Into the Wild