Články / Reporty

Respect festival a hudební cirkusy

Anna Mašátová | Články / Reporty | 15.06.2014

Po letech na Štvanici byl minulý rok vyhnán festival Respect záplavami do výšin pražské Ladronky a letos se tam k nadšení návštěvníků opět vrátil. Ostatně Respect je na stěhování zvyklý, od roku 1998, kdy vznikl, se už párkrát přemístil. S výměnou hradního vládce dostal vyhazov z domovského Pražského hradu, Ladronka zatím vypadá na dlouhodobější ubytování. Doufejme, neboť odpadli komáři i říční chlad.

Sedmnáctý ročník zahájila v sobotu francouzsko-česko-slovenská pětice Le Gars d'en Bas, v překladu něco jako kluci ze spodiny. Od roku 2013 brázdí světadíly s příjemnou směskou šansonu a najazzlé cikánské a balkánské hudby. Výborně zahájený den, snad jen škoda, že museli chlapci hrát na pódiu a nerozjeli to tak, jak jsou zvyklí z cest, tedy přímo v publiku, kde by jejich produkce vyzněla přirozeněji.

Pak už se ze zákulisí začala valit zvěř, slon, zebra, žába, člověk nevěděl, zda je v cirkuse nebo se natáčí Trhák 2. „Had, kde je had, ten had tam vyloženě chybí!“ chtělo se zvolat. Šlo však o etiopský cirkus Debre Berhan, který představil jeden z jeho objevitelů, člen holandských The Ex Arnold de Boer alias Zea. Cirkus zapojuje mládež všech sociálních skupin i tělesně postižené, v dnešní době má více jak sto studentů, do Evropy na turné přijel s dalšími etiopskými hosty, kapelou Fendika. Než však došlo na jejich společné vystoupení, vykukující slunce trochu zmrazili finští Pekko Käppi & K.H.H.L. Trio temných neofolkařů s ďáblovým nástrojem jouhikko sice tvrdí, že zpívá milostné písně, jestli jsou ale součástí romancí vraždy milenců a všudypřítomná smrt chřastící kostmi umrlců, je otázkou. Nenechte se však odradit, finský sarkasmus i přes potoky krve nesmírně baví.

Fendika zapůsobila jako magnet. K pódiu se během několika okamžiků sběhli povalující se lenoši, aby vzdechy i potleskem obdivovali neuvěřitelnou ohebnost a mrštnost Etiopanů s doprovodem hudebníků. Hadí žena, chlapci balancující na žebřících, maličká artistka snad vytvarovaná z gumy, rozjásaní žongléři a mnohem více. Debre Berhan střídal zakladatel Fendiky, tanečník Melaku Belay s půvabnou tanečnicí, hudebníky a zpěvačkou. Tradiční hudba s tranzovním nádechem, vířící těla i exotické nástroje jako kirar, kebero a massinqo. Respect je i slušnou lekcí hudební historie a teorie. Retro je pořád in, ne vždy je ale povedené, The Paradise Bangkok Molan International Band byli nicméně sázkou na jistotu. Šedesátkové taneční rytmy hrané na neznámé instrumenty phin a východoasijský khaen, jakýsi předchůdce harmoniky, utančily příchozí během svého dlouhého setu k zemdlení.

Nejlepší na konec? V případě sobotní části bezesporu ano. Londýnský hvězdný all star band Yiddish Twist Orchestra tvrdí, že twist vymysleli židé, a má pro to pádné důkazy. Za hříšný tanec prý vděčíme geniálnímu, avšak zapomenutému Williamovi Efraimovi Bergmanovi a jeho shvitz, později Američany zkomoleným na twist. Národ Járy Cimrmanna ví o zneuznaných géniích svoje, twistovat nás také naučil nejen Goťák více než dobře, tak vzhůru do padesátých let a imigrantských špeluněk, kde vyřvává kalypso s mambem, klezmerem i raným rock'n'rollem. Osmičlenný orchestr založil kytarista Ben Mandelson ze slavných Les Triaboliques, kdo ale nepochybně přitahuje nejvíce pozornosti, je zpěvák Natty Bo blýskající lakýrkami, zlatým zubem i neodolatelným šarmem.

O skotačících dětech, exotických pokrmech, uměleckých instalacích a dalších věcech, co dělají Respect Respectem, zase zítra. Druhý den Respectu začíná právě teď!

Info

Respect Festival 2014
14. 6. 2014, Ladronka, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová 03.02.2020

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.