Články / Reporty

Sacrum Profanum - (ne)pohodlné meziprostory

Sacrum Profanum - (ne)pohodlné meziprostory

Jan Starý | Články / Reporty | 06.10.2017

Před pěti, deseti lety bylo Sacrum Profanum festivalem, který představoval jistoty přístupnější moderní klasiky (Reich, Penderecki) a doplňoval je velkými jmény alternativy (Aphex Twin, Kraftwerk), festivalem, který doporučoval průvodce National Geographic po Krakově. Od té doby ale záruky příjemného kulturního zážitku padly. Loni změnil festival kurátora a letošní téma „diskomfortní zóny“ dovršilo přerod v mnohem odvážnější akci. Sacrum Profanum vykročilo do meziprostorů. Cíl? Nabourat hranice světů, ukázat, jak blízko má komponovaná hudba k současnému experimentu i popu. Rozepnout knoflík u košile, vypustit nekonečné vytleskávání a desetinásobné uklánění, uvolnit nabubřelou atmosféru.

Dát alternativcům k dispozici orchestr: Post Indie Classical. Exkluzivní kompozice zajímavých osobností byly jedním z lákadel festivalu, který tady zariskoval s plným vědomím možného neúspěchu. Kompozice těžkých vah experimentálního metalu následně spíše selhaly: Aaron Turner (Isis, Sumac, Old Man Gloom) a Faith Coloccia (Mamiffer) se utopili v patosu, Aidan Baker (Nadja) bez shoegazového oparu vyzněl přímočaře a nezajímavě. Smysl pokusu dali až Finové Circle. V jejich podání nešlo o pokus složit klasiku, ale spíše podrýt výraz poměrně konvenčního orchestru natolik, aby zapadal do jejich hypnoticky humorného stylu. Mika Rättö a Jussi Lehtisalo – medvěd a Lenin, oba v saku a s metalovými pyramidkami – přivezli muzikál, kterému nikdo nerozuměl ani slovo. O to důležitější byla šílená gesta, choreografie a kamenné tváře mistrů.

Hudebně ovšem zcela podle očekávání kraloval Toby Driver, který má jak klasické vzdělání, tak dřívější zkušenosti s kompozicí. Poprvé uvedená Through the Arm to Magma jasně navazovala na jeho starší tvorbu, mnohem výraznější roli tu ovšem hrály bicí, které sekaly lyrickou, strohou a náročnou skladbu do jednotlivých frází. Driver jako jediný z programu pracoval s orchestrem jako se souborem jednotlivých nástrojů namísto zdroje jednotného zvuku a opět potvrdil, že jeho klasické kompozice přesahují světy rocku i vážné hudby. Hudební obdoba Borgesovy fantastiky?

fotogalerie z festivalu tady nebo i tu

Druhým velkým spojením světů bylo angažování kytaristů Stephena O’Malleyho a Orena Ambarchiho ve skladbách rumunských postspektralistů Any-Marie Avram (zemřela letos v srpnu) a Ianca Dumitresca. K orchestru hrajícímu rozbité disharmonické kusy však zapadli překvapivě dobře, jejich hutné party dávaly hudbě stabilitu, ale netrivializovaly ji. O’Malley se koneckonců v posledních letech o klasiku zajímá hodně a kvůli albu se Scottem Walkerem se dokonce naučil hrát podle not. Ne že by mu to tady mohlo pomoci, Rumuni používali velmi netradiční a volný zápis.

Kromě diskomfortů hudebních tu byly i ty posluchačské – absence struktury a cíle, harmonie a tonality. V sólových kusech se to pak obracelo paradoxně až do smířené meditace: ecstasy by exhaustion. Nakonec stejně jako u orchestrálního dronu – O’Malleyho vlastní skladby Gruidés nebo Occam Ocean královny žánru Eliane Radigue. Totální minimalismus, který po půl hodině vystřeloval do úplně jiných sfér myšlení, opět v dílčím naplnění hesla festivalu.

Na dlouhých skladbách stavěl i program zaměřený na pozapomenutého Julia Eastmana. Trojice skladeb Stay on It, Evil Nigger a Femenine představila Eastmana jako postminimalistu, kterému nestačí přesné reichovské vzorce. Nahradila je dekonstrukce a rekonstrukce fantastických melodických motivů a ohledávání vzniklého napětí. Zejména v 70minutové Femenine pak vznikl fluidní hudební objekt připomínající spíš trans improvizátorů The Necks než konstrukty newyorských titánů.

Předlouhé sety, rozbité skladby, prolínání světů... Experimenty s nepohodlím se naštěstí týkaly jen hudby, organizačně má Sacrum Profanum lidskou a přívětivou tvář. K ní si připočtěme vstřícný Krakov s výběrem malých piv a dobrého jídla, historickým centrem a živým židovským městem, ale také bizarní čtvrtí Nowa Huta, kde probíhá většina programu, s protijadernými sklepy pod každým domem a širokými ulicemi, ve kterých se měl rozptýlit jaderný výbuch, se socialistickými divadly a normalizačními hospodami, z nichž Lenin nikdy nezmizel. A doposud mám před očima bizarní činžák korunovaný nápodobou Wavelu – jak jinak než z raných devadesátek. Sacrum Profanum oproti spřátelenému konkurentovi Unsoundu ukazuje jak jiný přístup k hudbě, tak jinou tvář města, které jsou shodně chaotičtější, méně spolehlivé, překvapivější. Pro odvážné.

Info

Sacrum Profanum 2017
26. 9. - 1. 10. 2017
Krakov, Polsko
www.facebook.com/events/262967944181691
www.facebook.com/SacrumProfanum

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace