Články / Reporty

„Scott Kelly bude v Barráku, pičo.“

„Scott Kelly bude v Barráku, pičo.“

WAGHiSS666 | Články / Reporty | 25.01.2017

Zařekl jsem se, že do Barráku už nevlezu. Důvody? Nepochopení. Tohle místo v pravěku garantovalo skvělý zvuk a neadekvátní návštěvnost na koncertech kapel, co už se k nám nikdy nevrátí. Nehodlám slovíčkařit, marketing je mi disciplína cizí – už jsem viděl viděl plakát na koncert s fotkou jiné kapely a věrný slogan „poprvé v Ostravě“ přepisuju na „sbohem, naposled“. Nejsem promotér, sám jsem se nechal zmást popiskem akce: druhý projekt Scotta Kellyho?

Dej mi telefon.

Přelom roků paradoxně nepatřil jenom Neurosis, jak by se dalo čekat. Podobně jako u Converge mě fascinuje ta nekonečná potřeba překračovat stíny, bourat hranice a lámat přes koleno všechno pevné, mrazit tekuté a neztratit ksicht, nezapomenout tvář otců za zrcadlem. A byť letmý průlet programu Sedmičky velel Na kopec!, nedělní pasivitu jsme nakonec vyměnili za domácí prkna, s fotrama v (plešatém) čele.

Tak se prej vlezem.

Polykám vlastní aroganci, škytám strach, že se pozvracím. S tím supportem jsme se nepochopili, což bych původně shrnul pohádkovým klišé O pozdním příchodu, jenže tu posedáváme zbytečně brzo, napjatí, co přijde. „My jsme München Konflikt a pocházíme z umělecké fakulty, proto se to celé možná jeví jako performance.“ První koncert by se neměl uspěchat, což potvrdil sám vrchní černokněžník, když ani nedošel k baru a doplazil se schovat zpátky do backstage. Iluminátský trojúhelník na zádech mikiny z merch stolku pojí slzy. Smíchu, dojetí, strachu, v tomhle pořadí. Díky za odvahu, Ty víš, o čem mluvím. Domácí už obsazují první lajnu, jdu do středu, zase. Zapomínám roky formování, mléko setřené z brady plešatým fousem, doživotně zásadní desky z autorádia na cestách z koncertů a zpátky. Další poprvé kurví jedině bariéra ticha mezi tlakem a kostrou, neubráním se. Všechno dává smysl, i kdyby jenom nám, a Scott Kelly si nezapomněl pochvalovat. Sparkler už pomaleji nikdo nezahraje. Pohřbili mě pozpátku. Je to legální?

Stage se vylidnila. Už dlouho mě nerozsekal dědek v podpatkách a křiváku. Tupá elektronika nepatří do rádia, splétám pojmy dohromady a na konci je zrezlý bič a zvony rozhoupané antihmotou. Debatu o after DJ setech utnul právě Sanford Parker, s kolegou za stolem a bez prostoru na potlesk. Pomlčky mezi jmény. Psychopati! Ve dvou se lépe utahuje smyčka kolem hrudního koše, zrcadla proti sobě postavila až kytara. Dvě věže zvrásněných balvanů, bratři z podsvětí božstev. Improvizovaná genocida. Zamlžený recitál A Thorn to See naživo dýchá ještě hlasitěji, kouř se rozestoupí, slovy se odjakživa neplýtvalo. Hraju podle pravidel. Žádní rukojmí. Eklektická psychopatologie versus živelný rituál. Už dost keců. Musím stisknout jednu prošedlou ruku, musím si zasloužit jediný úsměv. Kde jste, mí bratři, dneska v noci? Scott Kelly a jeho poslední projekt.

Až budu starý, chci být starý jako on.

Info

Mirrors for Psychic Warfare (usa) + Sanford Parker (usa) + Illegal Illusion
22. 1. 2017 Barrák, Ostrava

foto © Verghityax

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.