Články / Reporty

Starosvětské nahlížení do temných stínů duše (The Cure)

Starosvětské nahlížení do temných stínů duše (The Cure)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 26.10.2022

Tak kdypak asi bude to nové album? Myšlenka, která se mi – a určitě jsem nebyl sám – honila hlavou, když jsem procházel vysočanskou halou na koncert The Cure. Frontman Robert Smith o ní mluví už dlouho, do setlistu se postupně probojovaly čtyři velmi výrazné písně, deska doslova „visí ve vzduchu“, ale detaily obestírá mlha tajemství. No nic, The Cure stejně svoje koncerty staví jako široce rozkročené best of, které hraje na fanouškovskou nostalgii.

The Cure sice stárnou – pomalu se blíží k polovině páté dekády na scéně, publikum se jim ovšem stále omlazuje. V O2 areně tak vedle sebe stáli zasloužilí bělovlasí fanoušci, čtyřicátníci, pubertě ledva odrostlá mládež, vystajlovaní gotici, pankáči i nemálo kopií Roberta Smithe. Bylo plno, v případě téhle haly až po střechu.

Večer načas zahájili, stejně jako před šesti lety na témže místě, skotští postpunkeři The Twilight Sad. A nebyl to žádný otvírák z povinnosti, pro ukrácení čekání, pro možnost si zahrát před velkým jménem. Tahle formace je už dávno hotová, za sebou má čtyři velmi dobře přijaté desky a pódium – a publikum pod ním – dovedou ovládnout lusknutím prstu. Hutný zvuk, který kupředu nesl přímočarý beat, klávesové plochy a shoegazeová špína kytar, rozhodně nebyl do počtu, ačkoliv i těch čtyřicet minut už ke konci splývalo.

The Cure hráli v Čechách poosmé, z toho šestkrát v Praze – a stejně to vypadalo, že je to baví a že jsou u nás rádi. Dobře naladěný a skvěle zpívající Robert Smith, který se během dlouhého instrumentálního otvíráku Alone procházel po okraji pódia a prohlížel si publikum a v dalších skladbách se i mírně do tance zavrtěl, živá, mezi sebou čile komunikující kapela, přídavky, které základní blok šestnácti skladeb natáhly o dalších deset, na O2 arenu překvapivě dobrý zvuk – samá pozitiva. Pravda, moc se nemluvilo, ale ono by nějaké vyprávění a košaté děkování narušovalo atmosféru skladeb, které hledí spíše do zákoutí duše, než aby extrovertně mávaly vnějšímu světu.

Úvod v podobě rozsáhlé novinky Alone byl trochu náročným soustem, publikum se naplno rozjelo až s druhou Pictures of You z desky Disintegration, ze které se nakonec hrálo nejvíce. Další tři nové písně And Nothing Is Forever, Endsong a I Can Never Say Goodbye zafungovaly podstatně lépe a těm prověřeným se zdatně vyrovnávají. Po dvě a půl hodiny The Cure vyzobávali perly ze svého bohatého katalogu a těšili posluchače jak povinnými hity, tak nenápadnými skladbami. Friday I’m in Love je po těch letech možná otravná, ale na koncertě je to spolehlivý moment, který navzdory vší rozjuchanosti vyvolá zamrazení v zádech, podobně funguje i nataženým intrem doplněná A Forest nebo letitá tečka Boys Don’t Cry. Dobře namíchaný setlist dal dost místa o poznání méně nápadným písním jako From the Edge of the Deep Green Sea nebo Burn, která před lety vyšla až na albu raritek a b-stran singlů.

Samotný koncert měl starosvětský vibe. Kapela byla maximálně soustředěná, dění dotvářela pouze světla a střídmé, převážně abstraktní projekce. V centru dění byla jen a pouze hudba. Temná, zadumaná, smutná, ale nikoliv depresivní. Spíše melancholická, jako to šumění deště, které se linulo před začátkem koncertu a bylo tak povznášející.

Info

The Cure (uk) + The Twilight Sad (uk)
24.10.2022 O2 arena, Praha

foto © Vojta Florian (musicserver.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace