Články / Reporty

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 02.05.2019

Po necelém roce a půl se do pražského Paláce Akropolis vrátilo britské trio GoGo Penguin. Zpátky na místo činu, nyní však s novou deskou A Humdrum Star, kterou tučňáci vydali z kraje roku 2018. Posouvají na ní svou převážně akustickou souhru do elektronických rovin. Před klubem stepující řada jazzových fanoušků studujících nadcházející program. Alfa Mist bude očividně další štací. Sál zaplněný již půl hodinu před startem byl při příchodu muzikantů narvaný tak, že zadní dveře do haly musely zůstat otevřeny. Koncert, na kterém se člověk zrovna nechce mačkat, ale spíše pozorně stražit uši, vyhráli ti, co měli místa na sezení na balkóně nad parketem. S úvodní skladbou Prayer se v sále více než jemné tóny ozývalo otravné klábosení přešlapujících návštěvníků. Modlitbu střídá stejně jako na novém albu zřetelnější píseň Raven. Výrazný klavírní motiv konečně strhl pozornost i posledního diletanta v sále a za bouřlivých ovací se prchavé tóny rozběhly do nadšeného davu.


fotogalerie z koncertu v Olomouci zde

Silná výpravnost vedla posluchače nostalgicky laděnými skladbami připomínajícími filmovou hudbu, či soudobou klasiku, která byla citelná nejen z podání pianisty Chrise Illingwortha, ale i ze smyčcových pasáží kontrabasisty Nicka Blacka. Neposedné bubnování Roba Turnera hravě vyplňovalo převážně čtyřčtvrťový takt, který kapelu doprovázel po celou dobu setu. Skočná rytmika a zlomené beaty dodávající funkový groove, ve kterém se dynamicky prolínala zbylá dvojice nástrojů, udržovala elektrizující náboj, který doplňovala efektová zabarvení posouvající zvuk do acid jazzových, nebo nu jazzových vod. Krásné křídlo tak při skladbě Bardo znělo jako perkusivní synťák, jenž by mohl odstartovat nejednu taneční party. Táhlý reverb skřípějícího kontrabasu zas podtrhl vygradovanou odpalovačku Reactor, ve které se mimo jiné promítlo i pedálové zhutnění basů a bicích, které překvapily svou rezonancí a mohutným zvukem.

Do němé hudby, mezi skladbami, Black krkolomně děkoval otřepanými frázemi o skvělém městě a nejlepším publiku. Zbytečně. Hudba mluvila za vše. Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané. Příjemná hra světel neokatě přecházela z jednoho muzikanta na druhého, podle toho, kdo zrovna vedl. Odezva z publika uprostřed skladby Ocean In a Drop, z živého alba Live at Abbey Road, byla jasným znamením souznění hudby a posluchače. Basovější skladba Strid nechala zazářit rychlé prsty a mňoukavé vibrato Nicka Blacka. Barevné výšiny a extatická naplnění přišly se závěrečnou hymnou Transient State završující celý večer.

Přídavku nebylo zapotřebí, i když si ho spokojené publikum vydobylo. Hopopono z pět let staré desky v2.0 nemohl chybět. GoGo Penguin se uvedení nového A Humdrum Star povedlo bravurně. Živé přetvoření postprodukčních efektů, jež se zdálo při vydání desky problematické, proběhlo nakonec bez obtíží. Lví podíl nesl i osobní zvukař a tajný čtvrtý člen kapely. Jazz žije a že není nudnou snobárnou dokazují GoGo Penguin s každým dalším vystoupením. Tradice a progres, ruku v ruce.

Info

GoGo Penguin (uk)
3. 4. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?