Vstupní prohlídka: Circus Brothers

Circus Brothers před nedávnem vydali novou desku Za všim si stojim, kterou pokřtili v Paláci Akropolis. Obsahuje devět skladeb a širokou paletu hudebních nálad od pomalé balady přes klezmer, balkan punk až po psychedelické techno. A jak už je u Circus Brothers zvykem, nechybí vtipné a rafinované texty. Pojďme si je proklepnout.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Tomáš: V dětství jsem začínal s folklórem, pak jsem na školách studoval klasickou hudbu a s klukama jsme experimentovali s balkánskou dechovkou. Krom toho jsem rád poslouchal Prodigy, Fatboy Slima, Sum 41, Justina Timberlakea, Jamieho Culluma, Jamiroquai a Antonína Dvořáka. Takže různé hudební styly mě stále inspirují.

Jakub: První seznámení s balkánskou hudbou, změna životního stylu a snaha žít trochu víc naplno, energie a vzrušení z pódií.

Eliáš: Vždy jsem měl rád filmy Emira Kusturicy, kde dominovala balkánská dechovka, hudba dodává těm filmům lehkost a vtip a zároveň mě celkově hodně baví balkánská kultura a energie. Zároveň se snažím poslouchat veškerou hudbu, co existuje, nezaměřovat se na jeden žánr, z toho nám potom lezou songy, které jsou podle mě zajímavé a každý je specifický.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Tomáš: Hodně sportuju, dělám rekreačně box a brazilské jiu jitsu. A co se týče práce, tak účinkuju ve Studiu Kamarád, kam i skládám hudbu pro děti.

Jakub: Další hudbou… Baví mě hrát různé styly a žánry, krom toho jsem součástí vývoje mladých talentů na uměleckých školách.

Eliáš: Vystudoval jsem herectví na DAMU a dá se tedy říci, že jsem profesionální herec. Hraju v několika divadlech v Praze (Minor, Švandovo divadlo, X10), občas něco natočím. Dále jsem lektor ve škole improvizace a člen improvizačně-divadelního souboru České Národní improvizační divadlo. Když zrovna nepracuju, tak rád běhám anebo chodím po horách.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Tomáš: Nejhorší a zároveň nejlepší je cestování. Člověk se podívá na místa, kam by se jen tak nedostal, a ještě je tam pracovně. Zároveň ztrácí hodně času v dodávce.

Jakub: Když se nehraje, to je největší depka, raději hrát dvacetkrát do týdne než vůbec.

Eliáš: V kapele je nás šest, takže nejhorší je se vždycky na něčem domluvit a na něčem se shodnout, ale myslím, že poslední dobou to nám jde líp a líp. Další věc, kterou nemám rád, je čas v dodávce, když hrajeme někde daleko.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Tomáš: Bubeník.

Jakub: Zlato, jak se třpytí, to mě rozhodně zaujme, a co rozhodí… vždycky něco úchylného páč to mě ba nejvíc.

Eliáš: Nový zvuk, který jsem ještě neslyšel, krásná holka a Málek, náš trombonista.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Tomáš: Rozhodně tam musí být voda. Bez té se nedá nic zapíjet. Hlavně prosím žádné obložené mísy!

Jakub: Catering od našeho heligonisty ozzyho, to je vždycky velká dálka, co servíruje za dobroty jak „na zlatým podnosu“, a pití za mě ideál hoooodně neperlivé vody, krásně ošetřený Pilsner Urquell od Mikeše Krčmáře a ideál agricol rum Canna Blue 2021 Cleméta – za mě TOP!

Eliáš: Kafe, pivo, jameson, redbull, vege jídlo.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Tomáš: Za plátky na klarinet, kabely, mikrofony a hudební software.

Jakub: Za novou muziku, studium, nástroje, recording a také samozřejmě za mejdany, protože bez vlny rozkoše se snoubenkou a přáteli nelze žíti a radosti rozdávati.

Eliáš: V první řadě za nástroje a aparaturu, dále za údržbu a opravy nástrojů, za struny, za hudební software a hudební aplikace, za lístky na koncerty jiných kapel, za nahrávání ve studiu a za psychoterapii.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?

Tomáš: Svět se mění. Lidi se nemění. Pojďme si ho užít.

Jakub: Hrdost. Smutek. Vztek a láska.

Eliáš: Na jednu stranu se nacházíme v době, kdy máme nejvíc svobody a pohodlí, co jsme kdy na světě měli. Na druhou stranu se nacházíme v čase, kdy je na světě historicky nejvíce lidí a s tím i nejvíc globálních problémů. S tím souvisí i to, že mi svět v poslední době přijde někdy už přehlcený a je těžké objevovat skutečně dobré nové věci a vážit si jich.