Články / Reporty

Who Fucked the Duck - White Wine

Who Fucked the Duck - White Wine

Veronika Miksová | Články / Reporty | 02.06.2015

Jsou věci, které svého času posloucháte, pak, ani nevíte proč, někam zapadnou myší dírou a vy je objevíte ve zcela nové podobě, nové kráse, pod jiným jménem, se stejnou tváří, proměněnou duší, okleštěnou od zbytečných složitosti, ale o to hlubší. Tepající v neuvěřitelném tempu.

Tenhle úvod vám bude připadat komplikovaný pouze pokud neznáte amerického sympaťáka Joea Haega, jeho nezařaditelné, právě PROTO skvělé hudební projekty 31Knots, Tu Fawning nebo aktuální White Wine/Vin Blanc, se kterým se u nás zastavil na třech zastávkách. Zapomeňte na Portland. Při koncertování s Tu Fawning a Menomena se Joe spřátelil s bubeníkem Blut Sport Disko Fritzem Brücknerem, odstěhoval se “za ním” do Evropy, do Lipska, kde už jako sousedi nahráli snad nejlepší rozchodovou (ex je Corina Repp) desku, co jsem v posledních letech slyšela.

V nedělním teplém večeru to v dejvické kavárně Potrvá nevypadá na návštěvnost roku, slovy ostatních to dopadne jako nejlepší zvuková zkouška letošního roku. Nekecám, že nás tam včetně těch největších insiderů bylo patnáct. Shame on you, lidi. Válíte se na zahrádce a grilujete klobásy z Lidlu i ty svoje. Já mám roční dítě, náročný etapový stěhování včetně cesty vlakem za sebou, a přesto jsem tady.

O hard and sexy úvod se postará Jakub Kaifosz z Wild Tides aka Boy Wonder & Teen Sensation. Jelikož jsem podle režiséra Jana Látala hipster jen proto, že se mi nelíbí nevkusné výlohy a jím pohanku, smířím se i s Jakubovou brutální stylizací. Představte si vypracovanou dlouhovlasou blondýnku s oranžovým kulichem, fialovými bokovými kalhotkami a černým tričkem nad pupík. Máte to? Ok. Akorát, že tohle je chlupatej chlap, má k tomu černou masku na ksichtu a děsně velkou hubu, která si dvakrát za set odplivne. Než pojmete intro ze Starců na chmelu, popadne oranžovou elektrickou tygřici a válí tak, že vás to i přes zcela konkrétní odpudivost pohltí. Nakonec byste mu snad do toho rozkroku i sáhli. Přímočarý energický rock se obejde bez příkras a rezonuje i díky jednoduchým a trefným anglickým textům. Vždyť kdo z vás ví, jak být šťastný (How to Be Happy?)?

A bělovínci? Znáte to, když si na zahrádce nebo u baru letmo vyměníte úsměvy s někým z hudebníků. Většinou vzápětí přijde zážitek silný a nevšední. In Every Way But One je deska přístupná i nepřístupná, nebo-li, jak hlásí Joe po jednom z potlesků: “I thank you, but I do not thank you,” v narážce na přítomnost dvou Plzeňáků a fakt, že mu právě během plzeňské zastávky ukradli zavazadlo s počítačem a vším důležitým. Tenhle týpek se snad ani neumí zlobit a komorní, o to intenzivnější jízda začíná. I´m Here rozezvučí malé Potrvá i naše vnitřnosti. Jsou jako jin a jang. Joe hází svým dlouhým tělem v obleku s krátkými nohavicemi a Fritz se hýbe minimálně. Dohromady to vře jako molotovův koktejl. Nepamatuji, kdy naposledy jsem byla svědkem něčeho tak upřímného, zdravě absurdního a nečekaného. Kdy mi hudebník hleděl do očí z pěti centimetrů, kdy zpíval jako o život pro patnáct lidí, tu upil z drinku jednomu, tu osahával jiného, a zakončil to epileptickým divadlem a válením ve vodě vylité z psí misky. Joe v pauzách čile komunikuje a vtipkuje při výměně struny. “This is the unsexiest part of rock´n roll.” V jednu chvíli si kluci vymění pozice, jindy na střídačku buší rumba koulemi do všeho kolem, což zní jako vyechovaná znělka AZ kvízu. Když pak graduje It´s Not a Body, It´s a Temple of Lines, jsme jako jedna masa, spojená s kluky v dobrém i zlém. Amen.

Vaše smůla, you, who were fucking the royal duck, místo toho, abyste tam byli s námi a ukázali, že máte špetku hudebního vkusu. Nehledě na to, že jste s Joem mohli probrat emancipaci, rigiditu církve, zjistit, proč je Pitchfork tak debilní a proč se zpěvák ...Trail of Dead bere tak moc vážně. Při tom všem by vám za zády pobíhala dejvická myš.

Info

White Wine/Vin Blanc (usa) + Boy Wonder & Teen Sensation
31. 5. 2015, Potrvá, Praha
foto © Natália Zajačiková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace