Články / Reporty

Who Fucked the Duck - White Wine

Who Fucked the Duck - White Wine

Veronika Miksová | Články / Reporty | 02.06.2015

Jsou věci, které svého času posloucháte, pak, ani nevíte proč, někam zapadnou myší dírou a vy je objevíte ve zcela nové podobě, nové kráse, pod jiným jménem, se stejnou tváří, proměněnou duší, okleštěnou od zbytečných složitosti, ale o to hlubší. Tepající v neuvěřitelném tempu.

Tenhle úvod vám bude připadat komplikovaný pouze pokud neznáte amerického sympaťáka Joea Haega, jeho nezařaditelné, právě PROTO skvělé hudební projekty 31Knots, Tu Fawning nebo aktuální White Wine/Vin Blanc, se kterým se u nás zastavil na třech zastávkách. Zapomeňte na Portland. Při koncertování s Tu Fawning a Menomena se Joe spřátelil s bubeníkem Blut Sport Disko Fritzem Brücknerem, odstěhoval se “za ním” do Evropy, do Lipska, kde už jako sousedi nahráli snad nejlepší rozchodovou (ex je Corina Repp) desku, co jsem v posledních letech slyšela.

V nedělním teplém večeru to v dejvické kavárně Potrvá nevypadá na návštěvnost roku, slovy ostatních to dopadne jako nejlepší zvuková zkouška letošního roku. Nekecám, že nás tam včetně těch největších insiderů bylo patnáct. Shame on you, lidi. Válíte se na zahrádce a grilujete klobásy z Lidlu i ty svoje. Já mám roční dítě, náročný etapový stěhování včetně cesty vlakem za sebou, a přesto jsem tady.

O hard and sexy úvod se postará Jakub Kaifosz z Wild Tides aka Boy Wonder & Teen Sensation. Jelikož jsem podle režiséra Jana Látala hipster jen proto, že se mi nelíbí nevkusné výlohy a jím pohanku, smířím se i s Jakubovou brutální stylizací. Představte si vypracovanou dlouhovlasou blondýnku s oranžovým kulichem, fialovými bokovými kalhotkami a černým tričkem nad pupík. Máte to? Ok. Akorát, že tohle je chlupatej chlap, má k tomu černou masku na ksichtu a děsně velkou hubu, která si dvakrát za set odplivne. Než pojmete intro ze Starců na chmelu, popadne oranžovou elektrickou tygřici a válí tak, že vás to i přes zcela konkrétní odpudivost pohltí. Nakonec byste mu snad do toho rozkroku i sáhli. Přímočarý energický rock se obejde bez příkras a rezonuje i díky jednoduchým a trefným anglickým textům. Vždyť kdo z vás ví, jak být šťastný (How to Be Happy?)?

A bělovínci? Znáte to, když si na zahrádce nebo u baru letmo vyměníte úsměvy s někým z hudebníků. Většinou vzápětí přijde zážitek silný a nevšední. In Every Way But One je deska přístupná i nepřístupná, nebo-li, jak hlásí Joe po jednom z potlesků: “I thank you, but I do not thank you,” v narážce na přítomnost dvou Plzeňáků a fakt, že mu právě během plzeňské zastávky ukradli zavazadlo s počítačem a vším důležitým. Tenhle týpek se snad ani neumí zlobit a komorní, o to intenzivnější jízda začíná. I´m Here rozezvučí malé Potrvá i naše vnitřnosti. Jsou jako jin a jang. Joe hází svým dlouhým tělem v obleku s krátkými nohavicemi a Fritz se hýbe minimálně. Dohromady to vře jako molotovův koktejl. Nepamatuji, kdy naposledy jsem byla svědkem něčeho tak upřímného, zdravě absurdního a nečekaného. Kdy mi hudebník hleděl do očí z pěti centimetrů, kdy zpíval jako o život pro patnáct lidí, tu upil z drinku jednomu, tu osahával jiného, a zakončil to epileptickým divadlem a válením ve vodě vylité z psí misky. Joe v pauzách čile komunikuje a vtipkuje při výměně struny. “This is the unsexiest part of rock´n roll.” V jednu chvíli si kluci vymění pozice, jindy na střídačku buší rumba koulemi do všeho kolem, což zní jako vyechovaná znělka AZ kvízu. Když pak graduje It´s Not a Body, It´s a Temple of Lines, jsme jako jedna masa, spojená s kluky v dobrém i zlém. Amen.

Vaše smůla, you, who were fucking the royal duck, místo toho, abyste tam byli s námi a ukázali, že máte špetku hudebního vkusu. Nehledě na to, že jste s Joem mohli probrat emancipaci, rigiditu církve, zjistit, proč je Pitchfork tak debilní a proč se zpěvák ...Trail of Dead bere tak moc vážně. Při tom všem by vám za zády pobíhala dejvická myš.

Info

White Wine/Vin Blanc (usa) + Boy Wonder & Teen Sensation
31. 5. 2015, Potrvá, Praha
foto © Natália Zajačiková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Billie! Kuřecí! Eilish! Nugety!

redakce 21.08.2019

Billie vypálí největší hitovku hned zkraje, dívky ještě mladší než zpěvačka vřeští, až přehluší soundsystém – divím se, že zapomenou na breakdown v půlce písničky.

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…