Články / Reporty

XXI. Blues Alive: Tradice, experiment a zase tradice

XXI. Blues Alive: Tradice, experiment a zase tradice

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 19.11.2016

Druhý den jedenadvacátého ročníku šumperského festivalu Blues Alive představil vyrovnanou skupinu účinkujících, všichni útočili na nejvyšší kvalitativní mety. A publikum, kterého oproti pátku značně přibylo, si všechna vystoupení náležitě užili a po zásluze odměnili. Až se jeden bál, jestli to ten starý kulturák vydrží...

O domácích The Bladderstones, kteří večer odstartovali, ještě uslyšíme. Kapela, v níž se setkává mladá krev – virtuózní kytarista Tomáš Frolík – s hráčskou zkušeností – Johnny Jůzl z Jablkoně – předvedla muzikantsky vybroušenou, strhující show, která bavila, drtila živelnou energií i pohlcovala v éterických instrumentálních pasáží.

Zpěvačku s mocným hlasem Shaun Booker doprovodil na kytaru John Del Toro Richardson, který své blues kořenil špetkou latiny a v tandemu s Shaun Booker publikum spolehlivě roztančil. Slovenská stálice na Blues Alive, zpěvačka Silvia Josifoska, se stala nejvějším překvapením druhého dne. Přijela s projektem Blues Laboratory, kde spojuje zdánlivě nespojitelné, tedy blues s tepající elektronikou, zeefektovanými kytarami a předtočenými smyčkami. A světe div se – fungovalo to tak dobře, že místy nezbývalo, než jen zírat s otevřenou pusou a uznale pokyvovat hlavou. Vystoupení Silvie Josifske bylo hypnotickým zážitkem. Publikum, byť se do sálu trousilo pomaleji, to patřičně ocenilo, nejeden návštěvník chtěl poslouchat i déle.

Po experimentální části večera přišel v jeho závěru zase návrat k tradičnějším formám. Jak Duke Robillard, tak po něm Slam Allen se vydali cestou klasicky střižené bluesové muziky s nezbytnou dávkou odvazového rock’n‘ rollu. Oba hráli jako o život a plný sál měli okamžitě na lopatkách. U Slam Allena potěšila trojice výletů do repertoáru Rolling Stones, skvělá komunikace s publikem a mocný, hutný sound, Duke Robillard čaroval kytarovým mistrovstvím i nezdolným entuziasmem.

Oba dva zkušení muzikanti byli skvělou tečkou za fantastickým druhým dnem festivalu. V Domě kultury se končilo lehce po půlnoci, hudba ale zněla Šumperkem, jak je tady dobrým zvykem, ještě dlouhé hodiny. Na tradičním místě, v pivnici Holba (dříve u Dřevařů), se na skromném pódiu při jam session vystřídali mnozí z účinkujících, vytvářejíce neobvyklá spojení v téměř nepřetržitém proudu muziky.

Info

Blues Alive 2016:
The Bladderstones (cz), Shaun Booker & John Del Toro Richardson (us), Silvia Josifoska And Blues Laboratory (svk), Duke Robillard (us), Slam Allen (us)
18. 11. 2016, Dům kultury, Šumperk

foto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...