Doom i nedoom v podzemí Chapeau

V neděli 18. října se v Praze budou ženit všichni čerti. V Chapeau Rouge zahrají italští experimentální post black metalisté Viscera///, polští postapocalyptičtí Fleshworld, stoner sludge Vayl z Berlína a domácí blackaři Voluptas. Všechny kapely spojuje vztah k extrémní kytarové hudbě a k psychedelii. Všechny však přistupují ke svým vzorům a kořenům zcela odlišně a nesentimentálně. Večer 18. října v Chapeau Rouge proběhne přehlídka toho, co se děje v celoevropském hudebním podzemí.

Italové Viscera/// ve své tvorbě vycházejí z post metalu, do kterého míchají vlivy black metalu, sludge a oldschoolové psychedelie. Výsledkem je experimentální zvuková montáž, která nemá obdoby. Díky svým grindovým začátkům sahá jejich repertoár od pomalých ambientních a atmosférických skladeb až po absolutní inferno. Za patnáct let své existence se Viscera/// stali nedílnou součástí velmi zajímavé italské metalové scény.

Polští Fleshworld vycházejí pro změnu z doom metalu. S Viscera/// je spojuje jednak split vydaný v roce 2014 tak láska k experimentu. Neurvalý kytarový zvuk míchají s atmosférickými samply. Nechybí ani četné odkazy na post-metalové velikány jako např. Cult of Luna nebo na současnější trendy v tvrdé kytarové hudbě reprezentované matematickými breaky. Za pět let své existence stihli Fleshworld urazit velmi dlouhou cestu k osobitému zvuku.

Berlínští Vayl jdou na věc o hodně jednodušeji. Vyzbrojeni jednoduchými přeboostovanými riffy, basovými groovy a dynamickou rytmikou odkazují na stoner doomové kapely posledního desetiletí jako např. Trippy Wicked. Podmínkou jsou také četné výlety do psychedelických vod a sem tam až hard rockovému řízu. Tam kde se jiné kapely snaží experimentovat s komplikovanými strukturami nasazují Vayl overdrive a pěstní klíny. Primitivní, ale účinný přístup.

Domácí Voluptas chystají vydání svého debutového alba, i přesto se však na metalové scéně stihli zapsat svou hudbou vycházející z black metalu, která však čerpá mnoho inspirace z post žánrů. Dalším neodmyslitelným zdrojem je Lynchova estetika Twin Peaks. Do podobné atmosféry se Voluptas snaží umístit i své skladby, které se tak nacházejí někde na pomezí příčetnosti a šílenství, skutečnosti a snu.