Floex vydal Phonopolis Soundtrack
Jedná se o nádhernou cestu, která působí zároveň nostalgicky, futuristicky a je hluboce řemeslně zpracovaná.
Tentokrát se nebojí experimentů jako psaní aranže pro komorní smíšený sbor, nebo improvizace na jihoindickou rágu.
Eliška Sýkorová vydává svou druhou studiovou desku s názvem Stínohra. Na rozdíl od debutových Vlaštovek (2013) vystupuje některými skladbami ze škatulky písničkářky, která se solitérsky doprovází na piano a tahací harmoniku. Tentokrát se nebojí experimentů jako psaní aranže pro komorní smíšený sbor, nebo improvizace na jihoindickou rágu.
Celkem třináct písní vzniklo během uplynulých pěti let na základě rozličných inspirací. Podněty nachází nejen během svých cest a při studiu různých kultur od Skandinávie po Asii, ale také na cestách do vlastního nitra. V písních se odrážejí témata jako hledání svobody a vnitřní rovnováhy, překonávání strachu, pomíjivost vztahů a hra s vlastním stínem.
Stínohra Elišky Sýkorové, to je čistý a procítěný zpěv, syrový akordeon, energický i něžný klavír v jemných aranžích, ke kterým mladá autorka přizvala několik hostů: písničkáře Jana Žambocha, Annu Štěpánovou (housle), Jana Kusovského (kontrabas, baskytara), Vojtěcha Nejedlého (violoncello), Jitku Malczyk (norské housle hardingfele) a pražský sbor Subito.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
