Čtveřice muzikantů kolem bubeníka Emila de Waala zve na albu Vente na nostalgickou hudební plavbu.
Nostalgicky laděná deska Vente je v řadě šestým plodem spolupráce bubeníka Emila de Waala, klarinetisty Elith „Nulle” Nykjæra, multiinstrumentalisty Gustafa Ljunggrena a hráče na Hammondy Dana Hemmera. Čtveřice muzikantů na něm zve na nostalgickou plavbu napříč hudebními žánry.
Název Vente (v dánštině "čekat") jako by popisoval rozvláčnost a poklidné plynutí celé desky. Teplý tón klarinetu, jemné pulsování varhan a barevnost steel kytary, mandoly a dalších nástrojů podkreslují lehká bicí, souhra všech nástrojů pak dodává albu nostalgii swingových a jazzových nahrávek někde v kavárně v letním podvečeru. Přesto nezní jako něco, co už jste tolikrát slyšeli. Za rozmanitost může nejen prostředí, které jednotlivé hudebníky ovlivnilo, ale taky odvaha a svobodomyslný přístup k procesu tvoření.
Zatímco čtyřiaosmdesátiletý klarinetista Elith “Nulle” Nykjær patří k dánským jazzovým legendám, bubeník a frontman Emil de Waal je známý svou kapelou Kalaha, která kombinuje africký jazz s elektronikou. Gustaf Ljunggren je sice původně jazzový saxofonista, na albu vystřídá kromě saxofonu a klarinetu plejádů nástrojů od steel guitar přes mandolu až k marimbě a exoticky znějící celestě. Posledním členem čtyřlístku je pak hráč na Hammondky Dan Hemmer. Na desce Vente najdete celkem šest autorských skladeb a tři standardy.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.