Fat Old Donald vydávají druhé album

Druhá deska brněnských Fat Old Donald se žánrově hlásí k minimalismu a netradičnímu postrocku, kombinující nepravidelné rytmy a melodie s ambientními texturami v povětšinou dlouhých, rozvíjejících se skladbách o několika "dějstvích". Hlavními tématy jsou zde melancholie a smutek, promítnutý i v názvu desky. Toska svým významem odkazuje k naturalismu a realismu především ruské literární prózy, kdy samotný výraz vyjadřuje specifický druh duševního strádání a hladovosti po čemsi neuchopitelném.

Práce na albu začaly už v květnu 2016 a zahrnovaly především experimentování s různými nahrávacími metodami, nahrávání v terénu, ve zkušebně, ve studiu. Vše za spolupráce zkušeného zvukového technika Romana Kašníka ze studia Reset v Brně. Z těchto snah se vydestiloval jakýsi směr, který pro uchopení celkové nálady desky dával největší smysl. Základ většiny finálních skladeb je tedy točen přímo ve studiu, přičemž doprovodné práce, overdubby i aranže se z velké části tvořily ve zkušebně. Produkci i zvukové uchopení alba si kapela zajišťovala sama, stejně tak malba na obalu desky je prací jednoho ze členů.

fotogalerie z koncertu na (A)voidu zde

Fat Old Donald vznikli v roce 2014, kdy jim vyšlo album Tangerine Chicken Won't Fool Nobody u brněnských X Production. V této fázi se žánr uskupení řadil spíše k alternativnímu rocku s prvky písničkaření, psychedelie i ambientu, ale jednalo se vesměs o zvukově experiemtnální, ale snadno uchopitelné skladby na poměrně standardním skladatelském základu. Ke konci roku 2014 se však žánrový směr začal výrazně měnit, do kapely přibyla dvojice Pospíšil - Ladzijanský z kroměřížských Superego Kid a styl se přetvořil na primárně instrumentální postrock, minimalismus i ambient s originálními skladatelskými prvky i nepředvídaným průběhem kompozic, odkazující i k přístupům klasické hudby.