Festival Jeden svět příští týden

Už za týden začíná dvacátý sedmý ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět. Dvacátý sedmý Jeden svět se uskuteční od 12. března do 27. dubna 2025 v rekordních 57 městech po celé České republice. V Praze se festival odehraje v termínu od 12. do 20. března 2025 a posléze na něj navážou Pražské ozvěny.

Zahajovací ceremoniál dvacátého sedmého ročníku Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět se uskuteční 12. března 2025 v Pražské křižovatce. Zahajovacím filmem budou Vzpomínky plné přízraků režiséra Anase Zawahriho. Meditativní esej zachycuje současný obraz kdysi prosperujícího syrského města Homs, které se vlivem války proměnilo v ruiny. Tentýž snímek bude souběžně uveden jakožto zahajovací projekce pro veřejnost v pražském kině Lucerna.

Po projekci Vzpomínek plných přízraků pro veřejnost proběhne v kině Lucerna první pofilmová debata letošního ročníku. Nejen o současné situaci v Sýrii bude diskutovat humanitární pracovník Člověka v tísni Tomáš Kocián a arabistka a doktorandka na Katedře Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Anna Filipi.

Zahajovací večer přinese rovněž slavnostní premiéru snímku Pan Nikdo proti Putinovi, jíž se kromě režisérů Davida Borensteina a Pavla Talankina zúčastní i početná delegace. Dokument oceněný Zvláštní cenou poroty na prestižním festivalu Sundance vypráví o ruském učiteli Pavlovi Talankinovi, jenž se po začátku invaze na Ukrajinu stává nástrojem válečné propagandy. Dánský režisér David Borenstein na festivalu osobně uvede i dokument Necítím nic, jenž nahlíží pod povrch sociálních sítí a odhaluje rozsáhlý byznys založený na obchodu s lidskými emocemi. V pátek 14. března povede David Borenstein masterclass v prostorách pražské FAMU.

Filmový program letos přinese celkem 84 dokumentů, 11 fikcí, 9 imerzních snímků a 6 krátkých filmů pro rodiny. Vedle čtyř tradičních soutěžních sekcí (Mezinárodní soutěž, Česká soutěž, Máte právo vědět a Soutěž imerzních filmů) nabídne Jeden svět rovněž sedm nesoutěžních kategorií (Slovenská cesta, Rodinné sítě, Ženský pohled, Mužské existence, Ekosystémy, Hledání svobody a Hranice komunit).

Snímky Washingtonský efekt a Noc není věčná staví do popředí osobnosti amerických prezidentů, které díky svému mandátu udávají směr světového dění. Dokument Washingtonský efekt režijní trojice Bonni Cohen – Jon Shenk – Pedro Kos odkazuje svým názvem na parafrázi pojmu skleníkový efekt, který koncem 80. let použil viceprezident George H. W. Bush kandidující na prezidenta Spojených států. V dokumentu Noc není věčná spojují kubánskou aktivistku Rosu a režisérku Nanfu demokratické hodnoty. Po emigraci do Spojených států amerických se však mezi nimi vytváří ideologická propast – zatímco Nanfu nachází znepokojivé podobnosti mezi čínským a americkým kapitalismem, Rosa se stává podporovatelkou Donalda Trumpa.

Dokumentární snímek Rozděleni přenese publikum na americko-mexickou hranici, kde byly v průběhu prvního funkčního období Donalda Trumpa desítky tisíc dětí systematicky odděleny od rodičů. Oscarový režisér Errol Morris prostřednictvím svého filmu nahlíží do zákulisí politiky „zero tolerance“ a jmenuje její klíčové osobnosti. Snímek Odkaz Stone Mountain se prostřednictvím kontroverzního monumentu tří konfederačních vůdců v americkém státě Georgia noří do rasistické minulosti i přítomnosti Spojených států. Režisér Daniel Newell Kaufman nahlíží do komunity místních, jež se neshodne ani na výkladu historie, natož na směru, kterým by se společnost měla ubírat. Režisérská dvojice Maisie Crow a Abbie Perrault představí ve snímku Zurawski proti státu Texas příběh Amandy Zurawski, jíž americký stát Texas upřel právo na potrat – a to i navzdory život ohrožujícím komplikacím. Amanda se po boku své právničky vydává na cestu za legální změnou a spravedlností.

Mezi nejvýraznější filmařské osobnosti, jež na letošní ročník zavítají, patří britská režisérka a držitelka ceny BAFTA Victoria Mapplebeck. Na festivalu uvede časosběrný snímek Mezi matkou a synem, neidealizovanou reflexi single rodičovství zachycující křehkost i sílu režisérčina vztahu se synem. Zvláštní pozornost letošní ročník věnuje současnému dění v sousedním Slovensku. Režisér Róbert Mihály je zástupcem nastupující generace slovenského filmařstva a ve své tvorbě se opakovaně zaměřuje na témata radikalismu či nacionalismu. Prostřednictvím krátkometrážních reportážních dokumentů Nejkrásnější kout v širém světě a Ať žije smrt Mihály zkoumá posilující neonacistické tendence slovenské společnosti a nekontrolovatelné šíření ruských dezinformací.

Španělský interpret Kai Landre je prvním kyborgem hudebníkem na světě a protagonistou snímku Generace kyborg. Atmosférický dokument zachycuje cestu za pochopením vlastní identity a k tématu technologicky rozšířených těl přistupuje bez adorace a předsudků. Fotograf a investigativní žurnalista Paolo Woods, držitel několika cen World Press Photo, se Jednoho světa zúčastní jakožto protagonista snímku Riverboom. Dokument vypráví příběh tří reportérů, kteří se po událostech z 11. září a následné vojenské intervenci západních zemí vydávají na nedobrovolnou cestu po Afghánistánu.

Terro Karppi, výzkumník v oblasti „disconnection studies“ zabývající se právem na offline život, promluví o filmu Necítím nic Davida Borensteina. Kurátorka Národního filmového archivu Klára Trsková bude debatovat o snímku Karavana následujícím osudy čtyř přátel, jimž se podařilo uprchnout před Talibánem a ve Vídni žádají o azyl.

V průběhu zahajovacího večera bude v Pražské křižtovatce uděleno ocenění za boj za lidská práva Homo Homini, které letos obdrží dvě výjimečné osobnosti. Cenu Homo Homini předá bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Nigerijský novinář Philip Obaji ocenění získá za „podrobné zmapování více než stovky případů hrubého porušování lidských práv bezbranných občanů ze strany wagnerovců a dalších ruských paramilitárních skupin“. Lidskoprávní cena bude ve slavnostní večer udělena rovněž ukrajinské novinářce Viktoriji Roščynové, a sice za „odvahu vyprávět příběhy Ukrajinců na Ruskem okupovaných územích a za dlouhodobou novinářskou práci věnovanou pokrývání témat ohrožujících demokratické uspořádání Ukrajiny, ze které neslevila ani přes ohrožení osobní bezpečnosti“. Viktorija Roščynová zmizela v srpnu roku 2023 a podle zprávy ruského ministerstva obrany zemřela při převozu z jednoho ruského vězení do druhého.