Filmová hudba z archivů Zdeňka Lišky podruhé

Tvůrčí tandem Zdeněk Liška – František Vláčil patřil k nejpozoruhodnějším uměleckým spojením v české poválečné kinematografii. Na druhém albu exkluzivní vinylové kolekce s filmovou hudbou Zdeňka Lišky najdete dosud nevydané nahrávky hudby k filmům Dým bramborové natě a Pověst o stříbrné jedli.

Ačkoli se v Liškově soukromém audio-archivu dochovaly z rozsáhlé spolupráce s Františkem Vláčilem právě jen tyto dva filmy, v kontextu jeho tvorby jsou to výjimečná díla. Středometrážní film Pověst o stříbrné jedli z roku 1973 vznikl v "tvůrčím exilu" ve studiu Krátký film, kde Vláčil v 70. letech po režimním zákazu točil především dokumentární filmy. Podle filmového historika Petra Gajdošíka, který svým textem přispěl také do bookletu našeho vinylového alba, nese všechny výrazné znaky poetiky jeho předchozích filmů. Také to byl film, kde se naposledy sešel i celý Vláčilův tvůrčí tým z 60. let - scenárista Vladimír Körner, kameraman František Uldrich a skladatel Zdeněk Liška. Jde o „film zaměřený na dětského diváka - křehkou baladu o prolínání dětského světa fantazie s reálným životem, příběh o probouzení vztahu k rodnému kraji. ... Lyricky laděné vyprávění doprovodil Zdeněk Liška hudbou, v níž melancholicky znějící sbor dokresluje osudovost motivů a dějových zvratů. Hudba jako by zde nechtěla narušovat řád a dramaturgii komplexně vystavěného příběhu. ... Do značné míry lze říct, že tato krátká filmová balada nabízí jakýsi koncentrát celé vláčilovské poetiky,“ píše Petr Gajdošík.

Dým bramborové natě z roku 1976 byl Vláčilovým návratem k celovečerní tvorbě po režimním zákazu. Novým v kontextu jeho tvorby byl také tím, že oproti předchozím spíš historickým látkám v něm zpracoval osobní témata, která v mnohém odrážely jeho vlastní životní situaci. V komorním psychologickém příběhu doktora Meluzína, který byl i pro Rudolfa Hrušínského velkou návratovou rolí, zpracoval téma vykořenění, vypořádávání se s traumaty, hledáním smyslu a svého místa v prostředí, které/mu tak zcela nerozumí.

V obou filmech Zdeněk Liška svojí hudbou „spíš citlivě podpořil jejich náladu a atmosféru, zatímco dříve je spíše dotvářel,“ zhodnocuje Petr Gajdošík spolupráci Lišky a Vláčila v kontrastu k předchozím filmům. Celý jeho text o Vláčilovi a Liškovi najdete v bookletu alba. Všem cinefilům je doporučena také Gajdošíkovu monografii František Vláčil - Život a dílo (Camera obscura, 2018) a webové stránky Nostalghia.cz