Reklama
Reklama

Fletcher Tucker a skrytí bůžci v kapradí

Fletcher Tucker a Chuck Johnson jedou své první evropské turné. Oba se dotýkají folku na straně jedné a ambientu na té druhé.

Reklama

Krajina slouží při popisech zejména abstraktnější hudby jako příhodná metafora, u málokoho však jde propojení hudby a místa do takové hloubi jako u renesančního člověka Fletchera Tuckera. Jeho první sólové album Cold Spring se nese v duchu dronujícího folku s vlivem amerického kytarovéhu primitivismu – a duch skalnatých pobřeží a mohutných sekvojí jej takřka fyzicky prostupuje. Zásadní roli hraje Tuckerův mythopoetický přístup. Z krajiny se stává zvuková báje. Tak jako dříve Phil Elverum z Mount Eerie se i Tucker dokáže zastavit u prostých maličkostí a vytvořit kolem nich kouzlo. A oproti pečlivé konkrétnosti Mount Eerie tady dostává fantazie volný prostor. V kapradí se skrývají bůžci.

Síla atmosféry stojí na síle kompozice. A ty nejlepší Tuckerovy skladby jsou ohromující, ve výsledku jednoduché a čitelné, ale pečlivě propracované, osekané do nejúčinnější formy. Navíc má Tucker podobně jako další z hrdinů odvážnějšího amerického písničkářství, Six Organs of Admittance, dar přijít s nesmírně silnými hlasovými i kytarovými motivy. Narozdíl od apokalyptického, neklidného Chasnyho ale Tucker vyjadřuje především celistvost, napojení na přírodu. Stačí zavřít oči, aby se objevil obraz zmítajících se jedlových větví.

Také druhého zahraničního vystupujícího představujeme krátce po velkém tvůrčím přerodu. Chuck Johnson si udělal určité jméno díky špičkovému, krystalicky čistému americkému primitivismu, který nikoli náhodou okouzlil také tuzemského mistra Jakuba Šimanského, v Praze ale představí současný materiál v duchu alba Balsams, kde namísto akustické kytary usedl za pedal steel guitar. Připomene nostalgický "pouštní" zvuk starších alb Harolda Budda nebo Daniela Lanoise na jeho nahrávkách s Brianem Eno. Výsledkem je až bolestná krása vybízející k ponoření a zapomenutí na tok času. Ano, balzám.

Reklama

Znalci českého undergroundu mohli zaregistrovat Ivana Boreše v rámci „akusticky tučného marastu“ Masáž, kde na akustickou kytaru supluje grindové či jaké prasečiny, tentokrát se však představí v civilním kabátě kytarového virtuoza. Oproti emocem obou Američanů a jejich zvukové komplexnosti můžeme čekat zvukovou čistotu a absolutní hudbu. Představena bude vlastní tvorba směřující do klasické komponované hudby i úpravy lidových hudeb od Peru po Španělsko. A možná dojde i na pár překvapení.

Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.

digital

79 Kč/měsíc
  • Základní digitální přístup, pouze na 1 měsíc
  • Veškerý obsah webu
  • Prémiové články

digital+

83 Kč/měsíc
Navíc oproti digital
  • Veškerý obsah webu bez reklam
  • Unikátní playlisty
  • Podcasty
  • Možnost odemknout 3 texty měsíčně pro ostatní
Možnost kdykoliv zrušit
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama