Folkové prázdniny přivítají to nejlepší ze současného britského folku

Folkové prázdniny drží mezi českými festivaly primát: už léta se zasvěceně věnují anglickému folku. Hudbě, které se u nás jinak nedostává většího slyšení. V Náměšti nad Oslavou si navíc podávají dveře ti nejlepší z nejlepších. Letos přijíždí držitelé mnoha významných cen, aktuálně nominovaní na BBC Folk Awards: velebená folkrocková skupina False Lights a zpěvák Sam Lee.

Mezinárodně respektovaná hudební přehlídka konající se v nádherném prostředí renesančního zámku má mezi anglickými folkaři skvělou pověst, pozvání dramaturga Michal Schmidta proto odmítá málokdo. I z toho důvodu, že v Náměšti je čeká vstřícné publikum znalé věci: předchozí návštěvy Normy Waterson, Martina Carthyho, Johna Spierse, Jona Bodena, Elizy Carthy, Lisy Knapp nebo skupin The Unthanks, Spiro a Lau ho totiž utvrdily v přesvědčení, že scéna anglického folku už dávno nestaví na tradicionalismu a neignoruje moderní vlivy, nýbrž je napjatě vstřebává a je srozuměna s experimenty a elektronikou.

„Chci dělat hudbu pro lidi, kteří předtím folk nikdy neslyšeli, uvést ho v docela nové podobě a zpochybnit to, co si pod ním dosud představovali,“ tvrdí Sam Lee, který se na Folkové prázdniny vrací po třech letech s novým albem The Fade in Time.

Pro londýnského zpěváka a hudebníka představovalo setkání s britskými kočovnými travellery a Romy prý něco "jako objevení nového živočišného druhu". Zapáleného sběratele si pustili k tělu, což u silně nedůvěřivých komunit, není běžné. Odvděčil se tím nejpřirozenějším způsobem: začal zpívat jejich písně.

Zůstává v tomhle směru na scéně anglického folku jediným vojákem v poli a navzdory počátečnímu předpokladu, že si s tématem travellerů naběhne, získal za debutové album Ground of Its Own v roce 2012 nominaci na Mercury Prize a vítězné vavříny mnoha folkových anket.

Vynikající hudebníci ze Samovy doprovodné kapely Friends nemají s folkem vlastně nic společného, přicházejí z jazzové, klasické a experimentální rockové scény. Se Samovým měkkým hlasem vytvářejí nervní, tajemné a podivuhodně roztřesené zvukové koláže, aniž by vymazali to nejdůležitější: pocit, že pořád posloucháte původně tradiční písně.

Velcí vizionáři moderního anglického folku -Jim Moray a Sam Carter - srazili z piedestalu národní nedotknutelnosti nesčíslněkrát přezpívané, na tisíc způsobů upravené, tradiční písničky s jasným přesvědčením: aby neokoraly a nestranily se konfrontace s dneškem. Je potřeba dodat jim rockovou tvrdost a nebát se přitom experimentů, včetně artrocku a elektroniky.

A za tím účelem s hráčem na melodeon Nickem Cookem (od Kate Rusby), houslistou Tomem Moorem (Moore, Moss, Rutter), baskytaristou Joem Thornem (Lamb) a bubeníkem Samem Nadelem (Lucy Rose) založili kapelu False Lights.

„Oba jsme vyrůstali na rocku 90. let a rozhodnutí hrát tradiční hudbu s elektrickými kytarami vyšlo z našeho přesvědčení, že dnešní folk něco takového postrádá," řekl Jim Moray.

False Lights dluží inspiraci jak Fairport Convention, tak Radiohead nebo Nirvaně. Nejedná se tedy o žádný uctivý revivalismus, pouze o návrat k principu: použít staré a přeonačit v cosi nové, s ohledem na dobu, zdaleka rafinovanějším a nadupanějším způsobem než bylo v možnostech aktérů 60. let.

Jádro vynikajícího prvního alba Salvor natáčeného z části ve studiu Geoffa Barrowa (Portishead), vychází z britských tradičních sbírek a některé skladby si Carter vyhledal v amerických zpěvnících, takže slyšíme také vklady sacred-harp a gospelu.