Hořké belgické pralinky Amenra v jednom punktu s temnotou

Po neuvěřitelných šesti letech se do hlavního města vrací belgická legenda post-metalu Amenra. Od koncertu s Neurosis v roce 2009 ušla dlouhou cestu a její vystoupení patří k vůbec nejvyhledávanějším audiovizuálním zážitkům nejenom ve svém žánru. Masivní projekce, střídmá světla i všeobjímající zvuk promění Podnik v temnou katedrálu pomalé hudby. Amenra přiveze i spřízněný francouzský dark ambient projekt Treha Sektori a česká post-scéna bude zastoupena těmi nejpovolanějšími: libereckými hardcoristy Drom.

Amenra není jen všudypřítomná stěna zvuku, Amenra je náboženství – tajná sekta, která od svého vzniku v roce 1999 v Belgii získává tisíce příznivců po celé zemi a pravděpodobně i v jiných koutech vesmíru (protože až tam musí být slyšet). Jedinečné post-metalové mše si získaly i srdce praotců tohoto žánru, věhlasných Neurosis, kteří pomocí svého labelu Neurot Recordings úspěšně šíří dále jejich poselství. Není divu. Vše neodvratně spěje ke zkáze a jediná cesta ke spasení vede přímo rozbouřenými temnými vodami podsvětní řeky. Kdo se do ní ponoří až po uši a oči, nechá se unášet proudem hluku, drtit si kosti vlnobitím tisíců kytar a šálit svůj zrak černobílými obrazy, hlas kněze, věčně obráceného zády, už ho dovede k cíli. Vždyť ohlížet se není za čím. Nakonec uvěří každý.

Mistr zvukových ploch Dehn Sora vás prostřednictvím projektu Treha Sektori přenese do svého bizarně magického království dronů, nenápadně se zjevujících temných melodií, šepotu v neznámém jazyce a vzdálených úderů bubnů. Království, které se prolnutím působivého surrealistického vizuálního doprovodu se zvukem mění v nekonečný labyrint. Všichni se v něm ztratíme a nebude už čas hledat cestu zpět. Svět s blíži ke svému konci. Poslední rituál právě začal.

Severočeské uskupení Drom je asi zbytečné komukoliv post-hudebně znalému představovat. Ať už je to konceptuální album o životě Nestora Machny - Hectop nebo třeba split s Moro Moro Land z minulého roku, Drom jasně dokazují, že patří jednoznačně mezi to nejlepší, co u nás v posledních letech vzniklo. Rozvážné kompozice, zatěžkané riffy probíjející si cestu z mlhy hlukových stěn, zbědovaný nářek zatraceného a věčný hlad po cestě, která nevede domů. Přidejte k tomu nekompromisně procítěné živé provedení a máte emocionální zážitek jak Brno, i když jsou Drom z Liberce.