Hybernská ožije s Myshkin

O tom, co se dělo předtím, než se stala Myshkin, se toho moc nedozvíte. Jen to, že se narodila v Indianě holandským imigrantům, její dětství ovlivnila přísná náboženská výchova, ale i liberální politika, válečné příběhy a hudba.

Zpívala odmalička, na kytaru začala hrát v pubertě, stejně jako skládat písničky. Po třech letech na divadelní škole se ale rozhodla všechno opustit a odjet. Touha po volnosti a svobodě zvítězila. Pojmenovala se po hrdinovi Dostojevského románu Idiot, potloukala se, jak se dalo, a procestovala Nové Mexiko, New York, Texas a Tennessee. Rok přebývala ve starém školním autobusu, až s ním dojela do New Orleans. Zaparkovala ho na dvorku a nechala zrezivět. V New Orleans nakonec zůstala devět let, město, které žije jazzem, se jí totiž dostalo pod kůži. Osudovým pro ni bylo setkání s Mikem Westem, dlouhovlasým hipíkem z Austrálie, který hrál na banjo a mandolínu. Vzali se, nahráli čtyři alba a odehráli nespočet koncertů. Zatímco album Blue Gold bylo nasáklé blues, deska Why Do All the Country Girls Leave? ukázala, že Myshkin nejsou cizí žádné hudební styly. Jazz, blues i country, ska-billy, valčík … Celkem patnáct skladeb, každá trochu jiná, typický sametový alt ale spojuje všechny. Zní rozpustile, divoce vášnivě i melancholicky vážně.

V roce 2001 se Mike West a Myshkin rozešli, ona se s tím vyrovnala po svém. Dala dohromady kapelu Ruby Warblers a natočila přelomovou desku Rosebud Bullets (2002). Střely ve tvaru poupat zasáhly snad každého, kdo si album poslechl, dokonce ani hudební časopisy nešetřily superlativy a hovořily o desce roku. Nejde však o sladkobolné písně o nešťastné lásce, ale spíše o příběhy ženy, která je se svou minulostí smířená. S albem Rosebud Bullets skončila pro zpěvačku neworleanská etapa a bylo na čase zkusit štěstí jinde. Myshkin se přestěhovala do Portlandu.

V Portlandu založila spolu s dalšími nezaměstnanými uměleckou komunitu a hlavně se tu potkala s multiinstrumentalistkou a producentkou Sailor Banks, která nahrávala pod jménem Sugar Shortwave. O dva roky později vzniklo z téhle spolupráce folk-jazzové album Corvidae(2004), inspirované válečnými příběhy žen i politikou. Rozčarování z politické situace je znát i na další desce Sigh Semaphore (2006). Pak se Myshkin rozhodla opět vydat na cestu. Opustila Portland, odešla do hor na jihu Oregonu, kde s přáteli založila permakulturní komunitu, ve které vlastníma rukama pět let stavěli ekologické nahrávací studio. Tady vzniklo i album The Diamond Lust plné temných revolučních písní.

Zatím posledním počinem je po^tion (zkratka pro poetry in motion)působivá koláž písní, které Myshkin napsala a projekcí, které vznikly v jejím studiu v poušti.

Naživo ji můžete slyšet a vidět v novém kulturním prostoru Filosofické fakulty UK. Místo se jmenuje Hybernská ožívá! a bude sloužit kulturním a neziskovým aktivitám. Myshkin tam zahraje 12. června. A ještě se před koncertem můžete zúčastnít workshopu o písničkaření.