India vydává svůj dlouhohrající debut

Zhruba tři roky zpátky to bylo pro Tomáše Kopáčka na domácí pardubické půdě téměř k nevydržení. Najít si rozumné spoluhráče v prostředí zakletém stigmatem kapel jako Vypsaná fixa nebo Ready Kirken (které na několik dekád určilo, jakým zvukem se bude místní hudebnická scéna ubírat) bylo prakticky nemožné. Václav, bubeník z jeho dočásného projektu Latvíři odjel z města. Tempelhof už to měl tou dobou dávno za sebou a nutnost stavět se před mikrofón v Black Tar Jesus poslala i tohle trio do neurčité hibernace. Dny a večery, které mohl Kopáček rozdělit na nekonečné hraní na kytaru, noční rozvážení novin a návštěvy místní kultovní hospody Nora (která smrdí postupným rozkladem a pro život v Pardubicích je téměř symbolická) zapáchaly neúnosnou monotóností a jediným východiskem se zdál být odchod z města.

Úkrok od tradiční písničkové formy byl jednoznačný už od jejich prvního koncertu: India směřuje spíš k minimalistickému drilu, motorické rytmice, ohlíží se za pionýry německého krautrocku. Je postavená na důvěrné komunikaci, jemných nuancích a změnách temp, téměř neznatelných přechodech v kytarových melodiích, rozvolněných gradacích a důsledné práci s atmosférou. Přesně v tomhle stylu se nese i jejich prvotina, kazetový split s budějovickými Kidney Trauma, který vyšel v červnu na festivalu Noise Party, který v rechelské kotlině pořádá sdružení Naab.

Jejich aktuální počin, dlouhohrající debut, který vyšel na vinylu a limitované kazetě u Stoned to Death (std n°55) pak přímo navazuje na kazetovou prvotinu, byť je mnohem razantnější v rytmické zátěži a trio se tu prezentuje v mnohem vyhranější formě. Edice 250 vinylových desek vyšla s obalem Davida Fesla, na přední straně s fotografií objektu, který vznikl přímo pro účely nahrávky, na druhé straně s tiskem, o kterém se mohou do konce věků vést spekulace, zdali je to stereogram. O čem se spekulovat nemusí ani na chvíli je fakt, že opusit Pardubice bylo pro Kopáčka zdaleka nejlepším krokem vpřed.