Intimní rituály Tobyho Drivera

Únorová loft session v kutlochu AVA bude, jak jinak, ve znamení intim kontaktu někde mezi rituálem a komorním koncertem. Desátá sešlost na půdě Rumiště, kde každý měsíc dostávají prostor tišší a komornější sférý hudebního experimentu a improvizace, přivítá Tobyho Drivera. Americký skladatel, multiinstrumentalista, hlavní hlava Kayo Dot a Maudlin of the Well a baskytara Secret Chiefs 3 se do Brna podívá se svým sólovým projektem, který mluví klidnějším jazykem komorního popu a progresivního folku. Tobyho na obývákové stagi doplní Keith Abrams (taktéž Kayo Dot, ex-Time Of Orchids, PAK) a Nick Hudson, který stihl hrát už mj. s Davidem Tibetem (C93), Asva nebo právě Kayo Dot. Nick je také song-writer a vystoupí jako support.

Při experimentech v Maudlin of the Well, Secret Chiefs 3 a zejména Kayo Dot se Toby Driver postupně propracoval od temného experimentálního metalu prohnaného avant-jazzem a jeho trippy fúzemi, k dokonalému zapracování jeho postupů do moderní kompozice a ještě dál. Nejde o snadný poslech, trpělivost se tu ale v proměnlivé pavučině různých temp a poloh vyplácí. Ale pak se Toby vrátil a objevil kouzlo jednoduchosti. A Hubardo i Coffins on Io od domovských Kayo Dot se dočkaly nadšeného přijetí. Dalším plodem jeho proměnlivé tvorby jsou právě "balady", které bude Toby hrát na evropském turné se svým sólovým projektem. I tentokrát vyniká nezaměnitelný hlas, který je pro typickou snovou atmosféru veškeré jeho hudby důležitý. Nyní ještě křehčeji, intimněji. Samotný autor mluví o temném, lehce progresivním (neo)folku a zmiňuje mj. Michaela Giru, Wooden Wand, nebo Grouper. Toby vystoupí spolu s bubeníkem Keithem Abramsem a Nickem Hudsonem.

Britský hudebník Nick Hudson v minulosti s Toby Driverem spolupracoval a bude ho doprovázet na elektrické varhany, zahraje však také vlastní věci. Hudson dělá v zásadě folkové písničky, ovšem jeho tendence hrát si s aranžemi (tu směrem k ambientu/experimentu, tam do rockova) si nutí přesnější popis. Úzké propojení hlasu a instrumentace a ozvěny anglické pastorální idyly upomínají na Alexandera Tuckera (jinak též Grumbling Fur), práce s hlasem, ostrý smutek a roztřepené aranže na mistra deprese Matta Elliotta (The Third Eye Foundation), barva hlasu dokonce na Charlieho Lookera nebo jeho vzor Morrisseyho. Ale opět, Hudsonův záběr je poměrně široký (je poměrně zábavné si pročítat tagy na jeho soundcloudu) a zase těžko říct, co vlastně můžeme čekat. Potenciál pro silný zážitek tu určitě je.