Jason Moran: jazz s úctou k tradici

Jason Moran okouzlil festivalové publikum už jako sideman Charlese Lloyda v roce 2011. Vymyká se svým konceptuálním přístupem k tvorbě a schopností přetavit řadu hudebních, nejen jazzových, tradic a stylů s pomocí nekonvenčních inovací do svébytného žánru. Originální a nezávislý myslitel současného jazzu se vrací, tentokrát ovšem bude Lucerna patřit jen jemu.

Jason Moran dlouho toužil hru na klavír opustit, dokud ve13 letech neuslyšel nahrávku slavného standardu Thelonia Monka Round Midnight. O 20 let později, v roce 2009, dostal příležitost Monkovi složit poctu projektem In My Mind, který pojal jako multimediální dokumentární koncert s archivními záznamy. Novátorsky naložil i s poctou Fatsi Wallerovi, za niž letos získal svou první nominaci na cenu Grammy. S úctou k tradici do Wallerových skladeb přimíchává prvky hiphopu, R&B, afrobeatu či funku a ke spolupráci přizval zpěvačku a basistku Meshell Ndegeocello.

Nositel ceny MacArthurovy nadace, Down Beatem 3x v řadě nejlépe hodnocený jazzový muzikant, z poslední doby autor hudby k filmu Selma a nedávno jmenovaný umělecký vedoucí jazzu v Kennedyho centru ve Washingtonu začal svou kariéru v roce 1997 díky angažmá v kapele Grega Osbyho. Jeho hudba nachází uplatnění i v divadle a v tvorbě výtvarníků (Glenn Ligon, Adrian Piper), doprovázel řadu velkých jazzových jmen několika generací – kromě Charlese Lloyda Cassandru Wilson, Waynea Shortera, Sama Riverse či Joea Lovana. Jeho trio Bandwagon (Moran–Mateen–Waits) má pověst formace udávající jazzu nejlepší nový rytmus. V sólovém recitálu však asi nejlépe vynikne jeho stylotvornost – v jediném programu dokáže spojit harlemské piano dvacátých let, chicagskou avantgardu let šedesátých i hiphopové téma