Jednota Neratov

Začalo to v Soulkostele, pokračovalo na Kalvárii a v Polomu — a letos Jednota naváže 23. září 2023 koncertní událostí v Neratově. Jedinečné místo, pečlivá dramaturgie, potenciál nezapomenutelného večera (a noci).

Norské trio Supersilent si za pětadvacet let vybudovalo mytickou auru výjimečnosti, která stojí na instrumentální zručnosti, improvizátorském porozumění a charismatickém výrazu, ale také na ochotě naplno využívat aktuální technologické možnosti. Trojice stálých členů má na kontě desítky projektů na špičce jazzové, experimentální i rockové scény, jejich živý dialog v Supersilent ale stojí mimo kategorie. Ignore Grief, říkají titulem své nejnovější desky kalifornští Xiu Xiu. A představují hudbu, která žal doslova zhmotňuje. Je to příjemné? Ne. Má to v sobě hloubku, jaké je nemožné odporovat? Rozhodně. Hudba Xiu Xiu má vibe pokojíčkových vizionářů.

Když Joe Andrews a Tom Halstead vydali v roce 2012 svoji první nahrávku jako Moin na splitu s Petem Swansonem, bylo je možné vnímat jako postpunkový vedlejší projekt k jejich industriálně dubovým Raime. Britská elektronická scéna, zformovaná mimo jiné okolo labelu Blackest Ever Black, intenzivně čerpala inspiraci z post-punku osmdesátých let a Moin představovali rub tohoto přístupu se svým kytarovými zvukem následujícím postupy elektronické hudby. Charakter Moin jako vedlejšího projektu se změnil nejpozději v roce 2021, kdy duo doplnila bubenice Valentina Magalleti. V tomto složení vydali zatím dvě alba Moot! a Paste, přičemž na obou je citelný inspirační posun z postpunku osmdesátých let k posthardcoru let devadesátých.

Anonymní káhirský producent 3Phaz si důrazně řekl o pozornost hned debutem Three Phase. Na jedné straně u něj stojí rytmická a melodická inspirace egyptskými žánry shaabi a jeho novější elektronickou odnoží mahraganat, na druhé důkladná znalost globální stylů od techna přes gabber po footwork. Jásavá energie z káhirských slumů je tak přetavena do něčeho sevřenějšího, komplexnějšího a temnějšího. Italský producent a muzikant Eraldo Bernocchi od počátku osmdesátých let nelenil a byl průkopníkem v mnoha oblastech, takže i kondenzovaný výčet jeho aktivit vydá na slohovou práci. Počátky spjaté s industriální scénou a projektem Sigillum S zastínila později hojnost spoluprací tak rozdílných jako třeba ambientní instalace s Haroldem Buddem a Robinem Guthriem na straně jedné nebo surové remixy a projekty s Ephel Duath, Bong Ra či Zu na straně druhé. Někde uprostřed pak byl Bernocchiho projev založený na těžkotonážním dubu, překvapivých, avšak ne příliš rozlámaných beatech a neurotických plochách, zvuk aliasu SIMM hodně dluží masivnosti Scorn.

Norský skladatel Erik K. Skodvin aka Svarte Greiner se k nám po mnoha letech vrací se sólovým vystoupením. Pečlivý kurátor vlastního labelu Miasmah, jinak také polovina Deaf Center a třetina B/B/S (spolu s Andreou Belfim a Aidanem Bakerem), začal být v poslední době aktivní i na poli soundtracků a hudby k výtvarným instalacím. Skodvin je mistr ve vyvolávání utajených i zapovězených zvuků z každého nástroje a svoji fúzi ambientu, konkrétní hudby a terénních nahrávek na počátku s oblibou škatulkoval jako akustický doom. Od bedroompopových balad k nezaměnitelné autorské výpovědi. Amelie Siba stihla za čtyři roky své tvorby ujít mimořádnou cestu. V nynější konstelaci věnované poslední desce Gently Double A (Day After Records) zahraje v duu s kytaristou a producentem Kryštofem Kříčkem.

Sety DJe Dásně jsou reklamou na anarchii. Hraje věci, které jste nikdy neslyšeli, od bublajících zvukových experimentů po francouzské disko sedmdesátých let, hraje na saxofon, zpívá, odchází na drink, dlouhé minuty stojí s rukama v kapsách opodál, přičemž jednotlivé stopy na sebe nenavazují a mezi nimi zní ticho.