Jelly Belly pokračují ve šňůře (do Mandaly)

Jelly Belly, noiserocková formace z Košic (které oni sami nazývají raději Východné pobrežie), která je na českých pódiích častěji než v rodném Slovensku, což začalo společným koncertováním se Sporto (RIP). A jak o nich píše tisk? „Shoegaze. Ano, zní to archaicky. Sen: pravidelný sonický příboj. Ohromující, zvonivá čistota kytar v souladném protikladu rozechvělých bustrů. Hodně nahlas, prosím. Jsou z Košic, hrají shoegaze/psychedelic a desky by měli vydávat častěji,” napsal Maxim v recenzi v magazínu Full Moon. Na kontě pět nahrávek krátké stopáže na Starcastic Records (Please The Trees, Prodavač, Bonus), tři z nich i jako vinyly. Pro Jelly Belly je ovšem mnohem typičtější jejich koncertní podoba, kdy mohou popustit uzdu svým hlukovým výbuchům.

Anglické texty, dynamický zvuk synťáků a největší překvapení předloňských nominací žánrových cen Anděl v kategorii elektronická hudba. Dirty Picnic jsou dělníci brněnského undergroundu, promotéři, milovníci melodií a debilních účesů. Tahle kapela začínala v lesním undergroundovém podloubí a postupem času se vypracovala až k současnému soundu, který je založený na automatickém bubeníkovi, synťácích a sexy vyklidněné kytaře. Jsou to tři chlápci, kteří už nejsou nejmladší, ale ženské po nich touží pořád. V lednu 2016 jim vychází nové album, které nenechá nikoho na pochybách, že synthpop pořád funguje i bez prvoplánové recyklace osmdesátek.

Na první poslech cold wave, The Cure, New Order, KaS Product a další, co se vynořují z propasti času. Říkají-li dva totéž, není to totéž. Hledání ztraceného času? Nová vlna? Snový obsah? Jejich hudba vzniká v současnosti a reflektuje současnost. Skutečně nejde o oldie sound.