Koncertní série Auditory Reset

Platforma Klangifeld vás zve na druhou polovinu koncertní série Auditory Reset, která proběhne v žižkovském klubu Punctum. Britsko-nizozemský basklarinetista Gareth Davis představí společně s výraznými osobnostmi pražské experimentální scény tři večery hudby 20. a 21. století. Koncerty se konají vždy první pátek v únoru, březnu a dubnu, od osmi hodin večer.

První večer (7. února 2025) bude věnován interpretacím textových partitur z cyklu Für kommende Zeiten. Tyto skladby, vznikající během několika let na různých místech světa, představují Stockhausenův přístup k tzv. intuitivní hudbě. Ta se distancuje od dobového vnímání improvizace a vyzývá interprety k vytváření hudby bez konkrétní stylové opory. V kontrastu k předcházejícímu cyklu Aus den sieben Tagen, který byl komponován v průběhu týdne během skladatelovy osobní krize, vznikaly texty Für kommende Zeiten během několika let po celém světě.

Druhý večer série (7. března 2025) bude věnován grafickým partiturám novozélandské skladatelly Annei Lockwood. Na programu budou dvě grafické partitury, a zvláštním hostem souboru bude mexický skladatel a perkusista Emilio Gordoa. Jitterbug je inspirovaná nahrávkami vodního hmyzu ze Skalistých hor, které doprovází grafická partitura sestavená z fotografií oblázků z říčního dna, zatímco bayou-borne (For Pauline) využívá jako partituru mapu šesti bažinatých ramen řeky Buffalo Bayou v texaském Houstonu, rodišti Pauline Oliveros, které je skladba věnována. Postupná synchronizace nezávislé hry šesti improvizátorů odráží proces splývání jednotlivých ramen až k jejich sjednocení v Galvestonské zátoce Mexického zálivu.

Závěrečný večer (4. dubna) přinese výběr skladeb z cyklu Weiss/Weisslich rakouského skladatele Petera Ablingera. Tento projekt, který vzniká od roku 1980, dnes zahrnuje 36 částí, mnohé z nich rozvedené do dalších variant a instrumentací. Cyklus se pohybuje na hraně mezi hudbou a každodenním zvukem, přičemž otevírá prostor pro slyšení zvuků v jejich nejpřirozenější podobě – bez estetických a symbolických rámců. Pokud můžeme říct že Cage vnímá všechny zvuky jako hudební, a tím je vkládá do nového kontextu, Ablinger naopak bere tradičně hudební zvuky a vytrhává je z jejich původního kontextu, aby je prezentoval jako “pouhé zvuky”.

fotogalerie z minulé série zde