L'ocelle mare hudbou celého těla

L'ocelle mare je sólový projekt francouzského experimentálního hudebníka Thomase Bonvaleta. Kromě akustické kytary a šestistrunného banja využívá foukací harmoniku, metronom, drobné perkusivní nástroje, ladičky, ozvučenou podložku, sloužící k vydupávání rytmu, a nezřídka i své vlastní tělo. V porovnání s Bonvaletovými kytarovými party v duu Cheval de frise je jeho sólová tvorba mnohem fragmentárnější, nejde však o improvizaci. Krátké, minimalistické, introspektivní, a přitom až expresivně soustředěné skladby zkoumají hranice akustického výrazu, v němž se rozplývá původní identita nástrojů. Zatímco produkce Cheval de frise byla založená na bezchybně fungující komunikaci dvou nástrojů a dvou hudebníků, u L'ocelle mare se jedná o komunikaci se zcela odlišnými parametry – o samomluvu. Bonvaletova hudba mluví v náznacích a útržcích, je plná pomlk a vyčkávání, a přitom zahrnuje širokou škálu výrazových poloh. První koncert L'ocelle mare proběhl v roce 2005, od té doby vystoupil na mnoha předních světových festivalech zaměřených na hudební experiment. Debutové eponymní album mu vyšlo v roce 2008 na americké značce Sickroom Records a o rok později také na českém labelu Minority Records. Bonvalet spolupracoval například s Radikal satan, Arlt, Powerdove nebo Jean-Lucem Guionnetem.

Oswaldovi jsou italsko-české duo tvořené kytaristou Andreou Rottinem a bubenicí a klávesistkou Kateřinou Malou, která působí rovněž ve skupině Unkilled Worker Machine. Svůj styl popisují jako "folk-spaghetti-rock". Inspirační kořeny jejich hudby vedou k severoamerickému folku, spaghetti westernům, britské psychedelii šedesátých let nebo tuarežskému blues. Pod vlivem těchto různorodých podnětů Oswaldovi kombinují hudební nástroje s důrazem na dynamický rozsah a rozmanitost atmosféry písní – kromě bicích, perkusí a elektrické kytary používají klávesy, tamburínu nebo židovskou harfu.