Články / Reporty

Labutí křídla nesou bouři (Swans)

Labutí křídla nesou bouři (Swans)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 03.11.2023

Během letošního roku se kapela Swans do Evropy vypravila hned třikrát, avšak Česko zůstávalo při těchto návštěvách opomenuto, tedy než je agilní promotérská Jednota pozvala na dvouhodinovou burácivou seanci do pražského divadla Hybernia. Monolity hluku, mystická atmosféra a vražedný pohled frontmana Michaela Giry – to vše z pohodlí rudých sedaček divadelního hlediště.

Stejně jako v případě předchozích letošních koncertů Swans se role předskokana zhostil Norman Westberg. Z jeho s pečlivou jemností uvážlivě improvizovaných melodií pro elektrickou kytaru by neznalý posluchač nejspíš nevytušil, že Westberg dlouhá léta působil právě ve Swans, a to rovněž na jejich prvních, nejbrutálnějších albech. Nyní s nimi sice stále sdílí podium, ovšem osamocen hraje v jiný čas. A můžeme říci, že před bouří se neozývá ono pověstné ticho, nýbrž konejšivá a lehce psychedelická hudba à la Roy Montgomery. V intimním přítmí Hybernie napomohla posluchačům ke kontemplaci, ovšem současně rozjitřila smysly v očekávání bouře, která se na labutích křídlech tou dobou už hnala na Prahu.


fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Ještě před začátkem vystoupení Swans se mě náhodný spolusedící se starostlivým výrazem zeptal, jestli jsem si s sebou vzal špunty do uší. Dostalo se mu kladné odpovědi, ale nakonec zůstaly po celou dobu v kapse. Jejich použití by totiž zastřelo účinek, kvůli němuž Swans hrají tak pověstně nahlas. Hudba téhle kapely v sobě má cosi rituálního, promlouvá k tomu primordiálnímu, co se v civilizovaném člověku neskrývá zas tak hluboko, jak by si mohl myslet. A je to pak právě hlasitost a repetitivní struktury, co během koncertů napomáhá posluchačům setřepat ze sebe nánosy civilizace ve prospěch vyjevení nikdy neztracené divokosti. Nad členy skupiny, kterou vedle principála tvořili Larry Mullins, Kristof Hahn, Phil Puleo, Dana Schechter a Christopher Pravdica, se hrozivě tyčila neprostupně černá, vysoká zadní stěna divadla, která jen umocňovala dojem, že jsme se náhle vnořili do temného bezčasí. A zcela ztratit pojem o čase ve skladbách, z nichž ta nejdelší čítala bezmála čtyřicet minut, není vůbec těžké.

Tím spíš, že byly prostoupeny sáhodlouhými improvizačními pasážemi, v nichž Gira svým spoluhráčům rázně naznačoval, kdy mají hrát a kdy ne. Ačkoli se na této hlavní tváři kapely při závěrečném potlesku objevil milý úsměv, během koncertu z ní šel strach. Písně hrané šesticí muzikantů nepůsobily jako společný dialog, nýbrž Girův zavilý monolog, jemuž se přizpůsobuje vše ostatní. Byly to opravdu dlouhé a nepříjemné vteřiny, když jsme v pauze mezi dvěma skladbami čekali, až zvukař spraví vazbení hlavního mikrofonu. „Can you fix it, LIKE NOW!?“ řekl mu předtím Gira důrazně a následně jej v tichu probodával nesmiřitelným pohledem.

Tato ráznost není samoúčelná. Pod Girovou taktovkou, kterou neváhá své spoluhráče bít přes prsty, vzniká mimořádně pohlcující a podmanivá hudba. Hudba pohlcující a podmanivá natolik, až se tři koncertní návštěvy Evropy během jednoho roku jeví jako málo.

Info

Swans (us) + Norman Westberg (us)
1. 11. 2023 Divadlo Hybernia, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

No importa tu cara, importas tu (Austin TV)

Kryštof Kopec 27.02.2024

Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace