Floex vydal Phonopolis Soundtrack
Jedná se o nádhernou cestu, která působí zároveň nostalgicky, futuristicky a je hluboce řemeslně zpracovaná.
Největší síla Le Bain de Maid tkví v živých vystoupeních. Smutné emíčko doplní v pražské eternii žánrovky Tengri a Nicota.
Ač se dlouhohrající desce Mlčím zapomínám nebo i splitu se západočeskými undergroundovými soudruhy Hadem pro mého munga dá jen málo co vytknout, největší síla Le Bain de Maid tkví v živých vystoupeních.
Uvěřitelně a intenzivně servírují všechny bolesti lidského bytí na zlatém podnosu z temného kytarového mrazení. Někdo si možná vzpomene na žánrově spřízněné Esazlesa, ale brzy na ně zase zapomene, poté co ho LBDM přidusí dalším návalem smutku a beznaděje.
Faktorem, kterým se Tengri odlišují od drtivé většiny (i zahraniční produkce), je užití houslí, které obstarává Sašo. Jeho party jsou ve výrazu Tengri plnohodnotným nástrojem, kdy se tóny houslí objevují v poměru k ostatním nástrojům více než méně a neslouží jen jako dekorační prvek. Housle zcela jasně evokují jejich folklórní podstatu, což se tak nějak u tohoto nástroje dá předpokládat, a drží se v klidnějších vodách. Večer ve smíchovské Eternii pak ještě doplní Nicota.
Máte již předplatné?Přihlásit se
Tento článek je zdarma. Pořiďte si předplatné a můžete číst všechny naše články.
Možnost kdykoliv zrušit
