LU a Nierika po devíti letech spolu

V neděli 22. prosince 2019 vychází limitovaná vinylová edice (100ks) dvou naprosto zásadních desek kopřivnického labelu Piper Records: Nierika – Hydroponicum (2003) a LU – s/t (2003). Při této příležitosti se po devíti letech setkají LU a Nierika na stejném pódiu. Kruh se uzavřel.

LU vznikli v roce 2002 v sestavě Zbyněk Machetanz (kytara, zpěv, samply), Martin Pýcha (kytara), Martin Vašica (baskytara, zpěv), Hynek Kovář (bicí). V následujícím roce vydali své eponymní debutové album, které sklidilo na domácí alternativní scéně nemalý rozruch. Padala při něm přirovnání k dEUS, Codeine nebo Blonde Redhead. Za deset let existence stihli vydat dvě desky u kopřivnického vydavatelství Piper Records, personálně se proměnit a takřka zaniknout, vyhrát Malou alternativu, hrát po boku Enon, Paramount Styles a Polite Sleeper anebo být třeba nominováni za desku Owes and Vows na cenu Anděl v kategorii alternativní hudba.

Nierika vznikla původně jako studiový projekt v roce 2001 poté, co se její zakládající členové Michal "Bugy" Burget (klarinety a jiné nástrojeú, a Tomáš "Lobo" Neuwerth (bicí, programování, zpěv a jiné nástroje), vrátili z výletu do Anglie a postavili si vlastní studio Animan, ve kterém začaly vznikat první tracky. V regulérní kapelu se proměnili příchodem zpěvačky Moniky Lohrerové, baskytaristy Vladimíra Schwarze a kytary Zbyňka Machetanze. Na sklonku roku 2003 jim vyšel tehdy elektronikou a trip hopem ovlivněný debut Hydroponicum. Po skladbách na několika kompilacích se v létě roku 2005 objevil jako předzvěst chystané druhé desky singl Satellite, opatřený navíc remixy od slovenských Abuse a Reynoka. V dubnu následujícího roku pak vyšlo druhé album pojmenované Poison on Your Spoon. Na něm Nierika vyrukovala s kytarovějším zvukem a přímočařejšími melodiemi. Po roce pilného koncertování se však šestičlenná skupina stáhla do ústraní, což se změnilo až s vydáním třetí desky Everyone is Burning v roce 2009. Osmiskladbová nahrávka pokračuje v kytarovějším směřování Nieriky a kapela na ní kromě "melancholie z beskydských hvozdů" přiznává lehký vliv blues, jazzu i slabost pro ostřejší momenty, vypůjčené od nejrůznějších hard a noiseových oblíbenců.