Mariza ve velké Lucerně

Portugalská zpěvačka Mariza prožívá nejen vrchol své umělecké dráhy, ale zároveň se zařadila mezi velikány nejušlechtilejšího křídla populární hudby, podobně jako ve 20. století Frank Sinatra či Edith Piaf. Jejím žánrem je fado. I když nerozumíte ani slovo portugalsky, je to zpěv, který odhaluje lidské nitro v plné síle a kráse.

Mariza získala více než třicet platinových alb a prodala přes milion desek, třikrát jí byla udělena cena BBC pro nejlepšího evropského umělce world music, dvakrát byla nominována na Latin Grammy. Pro olympijské hry v Aténách 2004 nazpívala duet se Stingem.

Fado vzniklo, stejně jako blues, uprostřed těch nejchudších vrstev. Jedním z jeho afrických kořenů byl sexuálně vyzývavý tanec lundum brazilských míšenců, který do Lisabonu přivezli námořníci. Stejně jako blues, i fado kombinuje poetickou zkratku s hořkostí, touhou i nadějí, a nejlépe zní s kytarovým doprovodem, který se ustálil na kombinaci španělské (Portugalci ji nazývají viola) a portugalské kytary. Ta je opatřena dvanácti kovovými strunami, na které se brnká kovovými prstýnky, ke stylu hry patří bluesové natahování strun. Hráč na portugalskou kytaru má v doprovodu klíčovou roli, jeho úkolem je zpěvákovi či zpěvačce "odpovědět". I to lze brát jako paralelu, v klasické podobě blues je kytarová mezihra pokračováním zpěvákovy fráze. Na svém trojnásobně platinovém albu Transparente, které natáčela v Brazílii, se světoznámý brazilským aranžérem Jaquesem Morelenbaumem, Mariza toto pravidlo překročila a kytarový doprovod obohatila o cello, perkuse, akordeon, flétny, a klarinet. Morelenbaum produkoval i její poslední album Mariza Sings Amália, věnované odkazu zpěvačky Amálie Rodrigues. Ta byla první světovou postavou portugalského fada a když roku 1999 zemřela, Portugalsko vyhlásilo třídenní smutek.