Medvědovo psychrockové okénko: The Shrine

Když si dáte vyhledat stránku The Shrine na facebooku, může vás trochu zmást výsledek. The Shrine se sami zařadili do kategorie léčiva, ale pokud by měl Medvěd rozhodnout o tom, jestli jsou The Shrine kapelou pivní, nebo huličskou, tak to bude rozhodně první varianta, a tím se The Shrine pasují do skupiny s portlandskými Red Fang anebo i u nás kultovními burany Lecherous Gaze.

Motorkářský rock načichlý MC5 s kytarovou ekvilibristikou hospodské úrovně, kde místní borec kolem dokola opakuje ty z jednodušších sabbatovských sólíček, vokály nažrané pivem a cigáry a bubeník, co tluče na jistotu. Partička zarostlých a fousatých maníků s došeda sepranými tričky Annihilation Time, Black Sabbath a Uriah Heep ale tak trochu klame tělem a zatímco spříznění Saviours se i ve svých klipech vyžívají v motorkářském kultu, The Shrine se mnohem raději projedou na skejtu v zasviněném a vypuštěném bazénu kdesi ve Venice, Los Angeles.

Ostatně jejich klip ke skladbě Louise je v podstatě hold punkovému skejťáctví, ale i umaštěnému kultu polaroidové Ameriky. Stará americká vlajka zakrývající basový zesilovač, lovecké trofeje, nikdy neodklizený vánoční stromeček, trochu okultního rocku a vystrčené prdele.

Co pasuje The Shrine do kategorie zajímavých (když ne originálních) kapel, je dravá energie a útok na solar bez zbytečných opletaček. Jejich skladby sotva kdy přesáhnou tři minuty, a když už k tomu dojde, jedná se o záverečnou Deep River, která úvodním riffem připomene klasickou pecku českých hospod Bára od Kabátů. Jejich debut se jmenuje Primitiv Blast a jsou na něm kompozice jako Drinking Man, Wasted Prayer anebo Zipper Tripper. Nasraný vlčák na obalu mluví za vše, podtrženo labelem Tee Pee Records, který pod sebou sdružuje to nejzajímavější z moderních mániček, a za pravdu tomu dává legendární stonerrocková kapela Fu Manchu, která letos na podzim přivezla The Shrine do Evropy jako předkapelu na svém turné.

Medvěd udává pivní level 3.5 / 5 a level zhulenosti 1.5 / 5.