Medvědovo psychrockové okénko II: Tomáš Palucha

Tomáš Palucha je hodně zavádějící jméno pro kapelu. Jméno z plakátu na řevnickou Portu nebo Folkový kvítek nebo Struny podzimu. Být tomu o čtyřicet let zpátky, asi by si Tomáš Palucha notoval s kolegy folkaři na trampských LP kompilacích Trampská Romance, Druhá Trampská Romance či Potlach V Údolí Oddechu a Děsu. Vojta Kiďák Tomáško by si nejspíš rval vlasy závistí, že mu rodiče tehdy u splavu přiřkli zrovna tohle jméno a nemohl se do strun opírat coby Tomáš Palucha. Ostatně co jiného asi tak dělat s takovým jménem? Průvodčího na zapadlé šumavské železniční lince? Tam by ale byla nasnadě hrozba inspirace šumavskými hvozdy, a tak by si drahý Palucha nakonec tu kytaru do ruky vzal, i kdyby nechtěl. S tímhle jménem...

V roce 2012 je pravda mnohem prozaičtější a Palucha vlastně není jeden, ale dva, a ještě je to tak, že ten jeden je Jan Tomáš a Palucha je křestním jménem Libor. Geniálním spojením příjmení pak vznikl Tomáš Palucha, ale ani tady divná hádanka nekončí, naopak! Příjmení prvního je klasické české křestní jméno, takže obyčejný pan nenápadný. A Palucha? Cože? On se někdo jmenuje Palucha? Schválně si to zadejte do vyhledávače. Kromě několika obskurních odkazů na polské rapové servery a moravskou kapelu My Funeral už vám to najde jen odkaz na bandcamp téhle kapely. Takže pan výjimečný. Ale nezpívá ani Tomáš, ani Palucha.

Zjednodušeně jsou Tomáš Palucha o souhře dvou kytar, ale celé to obejmout a pochopit není úplně snadné, a i když se vám to hned tak (třeba) docela nepovede, určitě si všimnete, že z Tomáše Paluchy mluví ohromná spousta naděje. Já nerad píšu o hudbě tímhle stylem, ale o muzice, která má takovouhle hloubku (ufff), je to asi nutné. A i když se to Tomáš Palucha snaží maskovat za názvy skladeb jako Join the Love Gang nebo Tichá Dohoda a hrajou to spíš na image typu vyčazená pohoda, je to tam.

Zdaleka nejlépe charakterizuje samotnou hudbu Tomáše Paluchy úvodní fotka, kterou mají vystavenou na bandcampu. Chlapík v saku stojí kdesi na poušti a chystá se kamsi odpálit golfový míček (možná na camperskou komunitu, která vyčuhuje na obzoru). Proč, to já netušim. Třeba ho unavil život a nenapadlo ho nic lepšího. Ale určitě to není naposledy, co o něm slyšíme. Stejně tak jako skladby Tomáše Paluchy, které vždycky začnou, pomalu se šinou, ale k vyvrcholení nikdy nedojdou. To je teprve daleko na cestě. Není vůbec jasné, jak moc daleko. A není vůbec nutné, aby to bylo rychle (což tempo práce Tomáše Paluchy vlastně vylučuje). Určitě o něm ale uslyšíme.

Medvěd udává pivní level 0 / 5 (tohle je spíš level „whisky u krbu“ 4.5 / 5) a level zhulenosti 4.5 / 5.