Medvědovo psychrockové okénko XVIII: Body/Head - Coming Apart

Když se před dvěma lety rozpadla ikona indie rocku Sonic Youth, vyvolalo to širokou škálu reakcí od mentálních breakdownů oddaných fanoušků přes ty poněkud racionálnější (nic nemůže trvat věčně) až k názorům, které tuhle událost považují za požehnání. Aby Sonic Youth dostáli své dohodě zahrát na polském festivalu Off (srpen 2012) i po rozpadu, rozhodl se roztržený pár Thuston Moore a Kim Gordon vystoupit v rámci svých sólových projektů – každý z nich tak trochu nastínil, čím se bude do budoucna zaobírat. Thurston Moore, který hudebně experimentoval hlavně pod dohledem své partnerky a nyní se čím dál více uchyluje k písničkové až popové formě, vystoupil na hlavní scéně s indierockovým ansáblem a odehrál set orientovaný na skladby Sonic Youth a na to, co později začalo tvořit kostru jeho nové kapely Chelsea Light Moving, hudebně evokující návrat do mladických powerpopových devadesátek.

Kim Gordon vystoupila na experimentální scéně, již tvořil povětší stan po strop narvaný lidmi a dusnem. Po boku měla japonskou bubenici a producentku Ikue Mori (ze stáje Tzadik Records Johna Zorna), za zády dvojici hlasitých Fender Super Reverb (anebo Quad, kdoví?). Ikue Mori se oddávala manipulaci se dvěma laptopy, na jednom produkce, na druhém hypnotické beaty a zvuky, Kim Gordon drhla svého jaguára a vyla. Působilo to přibližně stejně, jako když se něžná síla snaží štípat dříví – na první pohled to nemusí působit efektivně, ale ve finále to může být slušná paseka. A podobně působí i deska Coming Apart.

Projekt Body/Head vznikl ke konci roku 2011, kdy se Kim Gordon spojila s avantgardním kytaristou a vydavatelem Billem Nacem (label Open Mouth). První sedmipalec vyšel na kultovním belgickém vydavatelství Ultra Eczema v únoru 2012 a rozpad Sonic Youth pak zažehl zásadní jiskru v tom, kam bude projekt, původně oddaný volné kytarové improvizaci, směřovat. Na debutové desce Coming Apart získává jejich organizovaný hluk konkrétnější formu, a i když ji mnohdy drží pohromadě jen kvílivá slova, vábivá aura zvuku dává tušit, že za hudbou Body/Head stojí vyšší řád.

Právě silná atmosféra je jedním z důvodů, proč by deska měla zaujmout i jiné posluchače než sklepní intelektuály, fanoušky Sonic Youth a uživatele, kteří mají v prohlížeči jako domovskou stránku nastaveno Discogs.

Hlas Kim Gordon, vilný a v mnoha momentech velmi neukojený, propojený s kytarovou hrou, která buď cyklicky chrlí krátké melodie a zvukové plochy, anebo zní, jako kdyby Gordon nebo Nace ležérně hráli riffy ze starých Amphetamine Reptile desek, přecházejí do krátkých sludgových erupcí. Vše ale naservírováno stylem „nebezpečí pod kontrolou“, což je jeden z důvodů, proč se od začátku podzimu ke Coming Apart neustále vracím. Za okny probíhá tanec opelichaných stromů do rytmu orkánu Xaver, sklo bičuje první sněhový poprašek, sousedovy tůje bělají pod náporem mrazu, ale tady se nemůže absolutně nic stát.