Mengeleho lebka je prvním titulem z nové ediční řady Symptomatologie, která je věnována studiu zdánlivě podružných jevů a detailů, jež jsou však určující pro následující dějinný vývoj.
Mengeleho lebka je prvním titulem z nové ediční řady Symptomatologie, která je věnována studiu zdánlivě podružných jevů a detailů, jež jsou však určující pro následující dějinný vývoj. Forenzní architekt Eyal Weizman a literární vědec Thomas Keenan zde popisují, jak identifikace Mengeleho ostatků otevřela cestu k tomu, co nyní můžeme nazvat třetím narativem vyšetřování válečných zločinů. Na rozdíl od předchozích podobných procesů není založen na pojmech, jako jsou dokument či svědectví, ale na forenzním výzkumu a „řeči věcí“.
První soudní přelíčení s nacistickými zločinci v Norimberku probíhala na základě nalezených dokumentů Třetí říše. Proces s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě v roce 1961 odstartoval éru svědectví coby klíčového důkazu v pro cesech odsuzujících zločiny proti lidskosti. Josef Mengele v šedesátých letech vyšetřovatelům o vlas unikl a dál se úspěšně skrýval v Jižní Americe až do 80. let. V roce 1985 pak bylo ve společném hrobě objeveno tělo, které skupina brazilských vědců za pomoci nejnovějších forenzních přístupů indentifikovala jako Mengeleho a tento výklad úspěšně obhájila před veřejností.
Autoři na případu ilustrují, jak právě v období překrývajícím se s objevením Mengeleho kostry vědci začínají vystupovat v lidskoprávních trestních případech jako expertní svědci, jejichž úlohou je interpretovat materiální objekty a hovořit za ně. Odhalují, jaké postupy a narativy při tom používají. Publikaci doplňuje český doslov Tomáše Dvořáka a Martina Charváta. Martin Charvát k českému vydání knihy říká: „Mengeleho lebka je vysoce relevantní i pro umělecké obory, protože představuje radikální typ politické estetiky, tzv. forenzní estetiku, která se zaměřujena techniky, strategie, gesta zahrnující práci v terénu a využívající nejmodernější digitální technologie a prezentaci výsledků expertními svědky v právním kontextu. Estetika v tomto pojetí nikdy není odloučená od materiálních vztahů, jen aktivně obnažuje to, co lze nazvat událostí důkazu.“
AMU nově zřídila transparentní účet pro dary na podporu stávajících ukrajinských studujících AMU a studentek, studentů a akademiků nově příchozích na AMU ze země zasažené válečným konfliktem. AMU využije získané prostředky na stipendijní podporu výše uvedených, dále pak na podporu a zajištění podmínek pobytu pedagožek a pedagogů z Ukrajiny či je přepošle na jinou finanční sbírku, např. Člověk v tísni, Český červený kříž apod. Transparentní účet u Komerční banky najde na této adrese: https://www.kb.cz/cs/transparentni-ucty/2260287. Na vyžádání lze vystavit potvrzení o přijetí daru.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.
Projekt Fragments staví na myšlence skládání hudební i lidské identity z jednotlivých „fragmentů“, které do společného celku přinášejí vystupující i publikum.
Nothing But Thieves se po deseti letech vrátili do Angelic Studios, kde v roce 2015 vzniklo jejich debutové album.