Kvety minulej zimy (Meowlau)

Zástup Laury Jaškovej v Billy Barman za absentujúceho basgitaristu na pár koncertov sa pretavil z dočasnej spolupráce na stálu. Hudobníčkin vstup na scénu po boku úspešnej zostavy je prejavom časti muzikantského potenciálu, ktorý si buduje odjakživa. Na plné obrátky ho uplatňuje v prepojení so speváčkou Valentínou Vlkovou, keď sa uberá vlastnou cestou a v roku 2022 vydáva EP Nevermind pod názvom dvojice Meowlau X Val. Znalosť basy sa organicky začleňuje do produkčnej schémy elektronických beatov, kombinujúcich drumnbassový rytmus a komfortné R&B. Následne na druhom krátkom albume Daydream rozširuje formát o minimalistické techno, pričom povedomým prvkom uhládza hrany a predstavuje kompozície so vzdušnými textúrami a tekutým priebehom. Aký je jej debutový album Kvety v porovnaní s predchádzajúcou tvorbou Meowlau? 

JAKUB: Štýlom sa Kvety prikláňajú skôr k scéne slovenských rapujúcich punkáčov, čím sa znateľne odlišujú od optimistickej povahy repertoáru s Val. Spev prirodzene preberá sama Laura Jašková a prostredníctvom neho sa zobrazuje v doposiaľ nepoznanej, silno introspektívnej polohe. K účelu sedí post-punková temnota, pričom z undergroundovej DIY podoby vyniká svojou produkčnou hladkosťou. Zvuk oplýva dokonalou rovnováhou, v ktorej reverbové efekty podfarbujú bez toho, aby skresľovali nosné prvky. Tie tvoria anomálnu symbiózu a spájajú krehkosť s poddajnosťou. Slová napriek emočnej záťaži vychádzajú na povrch s ľahkosťou, zatiaľ čo nerušivé inštrumentály dávajú priestor ich bolestivému dopadu.

MARTIN: Do hlavní role Jašková vstupuje s naprostou přirozeností. Až mě překvapilo, když jen letmý pohled na dosavadní práci odhaluje umělkyni coby různě výraznou hráčku. Úzký prostor temného surf rocku (při poslechu mám v hlavě obraz noční pláže) zaplňuje v podstatě celý. Při čtení rozhovoru se serverem Hudba.sk se překvapení mění v porozumění. Rok 2025 byl pro Jaškovou perný a album je schránkou pro zpracování jeho mnohých ran. Skladby vznikly kvapně – dle Jaškové je začala psát teprve v září –, a jistou rychlost lze cítit i v hlase. Paralela k dnešnímu slovenskému punk rapu je trefná, v písni Malér je scéna dokonce zastoupena jedním z jejich předáků, Edovým Synem. Emocionální výpověď sleduje spíše osu rytmickou než melodickou, síla osobních textů leží v jejich kadenci. V prvním singlu Ruksak se oddělené fráze postupně spojují v bolestný, úderný refrén, v Duša v koši opakuje Jašková poslední slovo verše „koľkokrát sa dá človeka sklamať?“, jako kdyby jím bušila na bránu lhostejného adresáta písně. Všechny údery, které Laura za poslední rok obdržela, vrací zpátky.