Mezi ploty s umělci

Festival Mezi ploty se letos uskuteční 30. a 31. května v parku Psychiatrické nemocnice Bohnice, rozhovor s jeho šéfem Robertem Kozlerem si můžete přečíst tady. Akce, která dlouhodobě propojuje kulturu s podporou duševního zdraví, získala podporu řady významných osobností včetně prezidenta České republiky a bývalé slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Patrony festivalu jsou režisér Václav Marhoul a herečka Jitka Čvančarová.

Na letošním ročníku vystoupí například Lucie, Divokej Bill, No Name, Xindl X, Marpo, Tomáš Klus, Kateřina Marie Tichá, Sto zvířat, Poletíme?, Kašpárek v rohlíku nebo Midi Lidi. Mnozí z účinkujících přitom festival podporují i proto, že sami vnímají důležitost tématu duševního zdraví a otevřeného sdílení osobních zkušeností. Někteří z nich se v rozhovorech podělili o své pohledy na duševní zdraví, hudbu i dnešní dobu. Vybíráme několik ukázek:

DIVOKEJ BILL

Na festivalu Mezi ploty hrajete už poněkolikáté. Máte nějaký osobní důvod k podpoře téhle unikátní akce?

Festival Mezi ploty máme rádi. Vždy to byl tak trochu jiný festival s jinou atmosférou. V dnešní složité rychlejší době, kdy je kladen velký důraz na výkon a malinko se vytrácí podstata bytí, je duševní zdraví moc důležité. Proto je potřeba si to uvědomit a z tohoto důvodu tuto akci rádi podporujeme.

LUCIE

Co říkáte myšlence propagovat duševní zdraví pomocí muziky a divadla?

To je krásná myšlenka. Už jenom spojení slov hudba, divadlo a duševní zdraví mi připadá přirozené. Umění přece odjakživa vznikalo i z lidských úzkostí, radostí, zmatků a nadějí. Když člověk slyší dobrou píseň, někdy mu pomůže víc než tři dobře míněné rady okolí.

POLETÍME?

Vy jste, Rudolfe, asi před deseti lety zažil nástup úzkostné poruchy a rozhodl jste se vyhledat odbornou pomoc. Jak se vám daří od té doby s tímhle problémem žít?

Odborná pomoc byla nutností. Začal jsem brát léky a ty mi velmi pomohly, díky nim jsem se stabilizoval. Během let jsem pak začal nacházet sílu měnit způsob života. Nacházet, označovat a řešit různé, třeba skryté osobní problémy. Teď to bude rok a půl, co nepiju alkohol. To je obrovská změna k lepšímu. Je mi 46 let a konečně se cítím jako člověk.